Reklama

Čtvrtek 25. července 2024, svátek má Jakub, venku je 25.1 °C

V Zoo Olomouc se letos narodilo 12 mláďat vzácné kozy šroubovité. Zatočené rohy samců dosahují až 160 cm

Zprávy z regionu

26.6.2024

Autor: red

Koza šrouborohá, neboli markhur, je vzácná koza, pocházející ze Střední a jižní Asie a je národním zvířetem Pákistánu. Zoo Olomouc chová tento druh od roku 1990 a tyto kozy se zde pravidelně rozmnožují. V posledních letech se každým rokem na přelomu května a června rodí více než 10 mláďat.

Foto: zoo Olomouc

Letos přišlo na svět v období od května do června 12 kůzlat. Chovné stádo čítá v současné době 9 dospělých koz, 3 mladé samce, kteří jsou připraveni k transportu do Francie a jednoho dospělého kozla, který je otcem všech mláďat a do olomoucké zoo přicestoval ze Zoo Helsinky. Tato zoologická zahrada je současně sídlem Evropského záchranného programu pro tento vzácný druh. „Odchov kůzlat koz šrouborohých není úplně snadná záležitost. Jedná se o vysokohorské kozy, které žijí v suchém kamenitém terénu a jsou velmi citlivé na parazity i na bakteriální infekce. Potřebují velké množství listnatého okusu, což představuje pro kojící matky i pro mláďata zdroj živin i pestrou nabídku minerálů a vitamínů,“ uvádí zooložka Eliška Veselá.

U koz je patrný výrazný pohlavní dimorfismus. Obě pohlaví mají šroubovité rohy, u samců však dosahují až 160 cm, u samic většinou nepřesáhnou 25 cm. Právě ceněné rohy jsou hlavní příčinou, která má za následek jejich trofejní lov, díky němuž se tento druh ocitá blízko ohrožení. Osudovým se jim stává i chutné maso. Ve volné přírodě se vyskytuje téměř 6 000 jedinců. Srst této kozy se přizpůsobuje ročnímu období, co do zbarvení i délky. V létě je rudošedá a krátká, v zimním čase je šedá a delší. Pro samce bývá příznačná výrazná délka srsti na krku, která může dorůstat až ke kolenům. Jedním z rozdílů mezi pohlavími je i jejich hmotnost. Samci váží zhruba 100 kg, samice kolem 35 kg.

Koza šrouborohá se pohybuje ve vysokohorských oblastech, v nadmořské výšce od 500 až do 3500 m, v ne příliš hustých lesích západního podhůří Himalájí, kde se živí trávou, rostlinami, listy a další dostupnou vegetací, příznačnou pro danou oblast místa výskytu. Kozy si umí stoupnout na zadní nohy a okusovat i výše rostoucí větve, mají-li příležitost, dokážou se po vodorovně rostoucích větvích i pohybovat. Samice tvoří většinou malá stáda, samci, kteří spolu v době rozmnožování svádí urputné zápasy, žijí většinou samostatně.