Patnáct let. Přesně po takové době bude Moravským divadlem opět proudit Vídeňská krev. Operní klasika Pána valčíků Johanna Strausse se pod režijní taktovkou hostujícího Gustava Skály rozjede už dnes.

Vídeň, léta 1814 – 1815. Středobodem děje manželský pár. Hrabě manželku podvádí s milenkou tanečnicí, a přesto navíc ještě touží po postelových dobrodružstvích s jinou sličnou slečnou - mladou švadlenkou své ženy a zároveň partnerkou svého sluhy. Kolem mladé maso, hned naproti nenasytný hrabě. A v milostném labyrintu se ještě ztrácejí postavy vyslance a otce oné tanečnice. Absurdní komická jízda, jako doprovod profláknuté melodie autora Netopýra či Noci v Benátkách. V Olomouci již potřetí. Poprvé tu Vídeňská krev v programu dominovala v říjnu 1981 v režii Martina Dubovice, podruhé se divadlem nesla v listopadu 1995. Tento pátek se vrací. Pod dohledem šéfdirigenta Tomáše Hanáka a režiséra a choreografa Gustava Skály, který návštěvníky Moravského divadla naposledy potěšil My Fair Lady. Klasickým muzikálem bez jakékoliv aktualizace, modernizace, přesto příjemně elegantním a okázalým. Vídeňská krev by na tom měla být podobně. Hlavní cíle tvůrců jsou jasné. Odstranit zatěžkávací patos, posílit nadsázku, vtip a svěžest. „Respektuji předlohu libretistů a nesnažím se ji režijními zásahy modernizovat. Ostatně by se to dalo jen velmi obtížně. Vycházím z možností jednotlivých interpretů operního souboru, s nimiž dílo připravuji,“ dodává režisér.
Všechny role jsou nastudovány ve dvou alternacích, diváci se budou třást z hlasů Petra Šímy, Magdy Málkové, Petra Špačka, Eleny Gazdíkové a celé řady dalších. Pokud jde o premiéry, divadlo v čele s Josefem Podstatou tak trochu experimentuje. Předremiérově se sál Vídeňskou krví zalije už dnes, premiérově zítra a hned v sobotu se tomu tak stane znovu. Pokaždé od sedmi hodin. Zopakujte si valčík.