Léto je čas k cestování, doba vhodná k nahlédnutí do jiného životního klimatu, ale i radostné nahlédnutí do naplňovaných přání a tužeb. K tomu není nutné cestovat do exotických zemí, k obohacení často stačí vypravit se za humna, k vzdálenějším sousedům. Po několika letech "unijní známosti" provázených vzájemným respektem doplňovaným nějakým zahájením výstavy či textem do jiných sfér, než je bulvár, jsem se na pozvání malíře Josefa Škubny ocitl v Břidličné, jen co by kamenem dohodil za hranicemi kraje.

Že je člověk v jiném kraji, to si uvědomí záhy. Nemluví se tam tak zeširoka jako na Hané a stačí promluva s návštěvou z Ostravy, aby člověk znejistěl, zdali neslyší polštinu. Melodičnost řeči je prostě odlišná. To prospívá k vlastnímu uspokojení a hrdosti, že se dostal "daleko". Malíře Josefa Škubnu znají v Břidličné všichni domorodci. Chalupáři a chataři mají ve znalostech "kulturních Břidličňanů" mezery.
Rodinné sídlo umělce má několik předností: je mimo záplavovou zónu, zakotvilo na stráni obrácené k jihu a skýtá pocit rekreační zóny. Malíř ještě po několika desítkách let vzpomíná, jak svůj domov a ateliér v podmínkách řízeného hospodaření přestavoval, rozšiřoval, budoval. Ladil možnosti s potřebami a dbal, aby nic nebylo předimenzováno nebo podceněno. Rádců i pomocníků měl tak akorát. Přesto mu trvalo několik let, nežli svůj dům postavil. Stal se mu místem, kde v dobrovolném komplotu s grafickým lisem, malířským stojanem a paletou realizoval své tvůrčí záměry. Výhodou tohoto skloubení s domovem byla povzbuzování k tvorbě od všech, kteří k "Mistrovi" patřili. A tak jeho tvůrčí rozmach pronikl i do nejzazších koutů domu. Je to v něm cítit na každém kroku.
Josef Škubna patří k umělcům, kterým nic nezevšední. Nezevšedněl mu ani nový domov. Jako dítě vyrůstal na Slovácku a byly mu bližší vinohrady než hříbky v horském terénu. Ale nový kraj akceptoval, což dokládá fakt, že si i vlastní dům postavil tak, aby k němu stoupal vzhůru jako do ráje. Škubna patří k výtvarníkům, kteří byli tvůrčí i svou profesí. Jako podnikový výtvarník byl zvyklý své záměry nejen navrhovat, ale i realizovat a své myšlenky a koncepce zhmotňovat. Tak se naučil prakticky všemu. Proto je mu blízká každá výtvarná technika, počínaje kresbou a konče reliéfem a plastikou. Těžiště jeho výtvarné práce vidí mnoho umělcových přátel, ale i odborně kvalifikovaná uměnověda v malbě. Dokládá to i Škubnovo zastoupení ve velké, nedávno vydané publikaci o krajinomalbě v Olomouckém kraji, kde se ocitl mezi slavnými.

U Škubnů vítají hosty velmi přívětivě. V doprovodu "Mistra" a jeho milé paní je procházka jejich zahradou zážitek plný krás. Vše, co návštěvník zašlápne, je vnímáno jako osud způsobený tím, že to bylo zasazeno na nevhodném místě. A posezení v obýváku a následně i v podkrovním ateliéru je provázeno pochopením hostovy zájmové orientace, ale i péčí o naplnění jeho tělesných požitků kulinářskými specialitami. Zároveň se však příležitost ke komunikaci stává vítanou šancí k rozhovoru naplněnému milými hostiteli tolerancí k čemukoli, co host nezná.
Každá doba je něčím nová, neznámá, nepoznaná a někdy i nečitelná. Ani umělecká činnost a občasné výstavní paradoxy nemusí být pro každého zcela čitelné. A tak se může návštěva ateliéru proměnit i v optimistickou diskusi o všem, co nás všechno čeká. Mistra Škubnu například výstava v olomoucké Podkově. A pak se prý není na co těšit!
Z Břidličné jsme odjížděli s dobrým pocitem, že dvaaosmdesátiletý umělec nežije minulostí, ale spíše perspektivou. Konečně - ta je na mistrových obrazech od samého počátku dokonalá.