Dosud nejrozsáhlejší výstava jedné z nejvýraznějších a nejoriginálnějších uměleckých osobností baroka na Moravě, sochaře Jiřího Antonína Heinze, vrcholí v těchto dnech v olomouckém Arcidiecézním muzeu. Dvě desítky soch někdejšího tovaryše Matyáše Bernarda Brauna, jehož tvorba podle odborníků snese srovnání s evropskými současníky, si lze prohlédnout už jen do této neděle.

Jako jeden z mála na Moravě působících barokních umělců vyšel Jiří Antonín Heinz (1698 - 1759) z domácího prostředí. Na utváření jeho uměleckého názoru měly podle kurátorky výstavy Heleny Zápalkové vliv tři zásadní podněty. Základy řemesla si osvojil v dílně Jana Sturmera v rodných Svitavách, během tovaryšské cesty v Dolních Rakousích se prostřednictvím prací italského štukatéra Diega Francesca Carloneho seznámil s tvorbou volných plastik ve štuku. "Třetí a podstatný inspirační zdroj Heinzova sochařského stylu pochází z doby po návratu na české území. Jako tovaryš totiž pravděpodobně prošel dílnou jednoho z nejvýznamnějších českých barokních sochařů Matyáše Bernarda Brauna," řekla historička umění Zápalková.
Životními osudy je přitom Heinz spjat se třemi místy svého působení - Uničovem, Olomoucí a Znojmem, kde se také dochoval poměrně velký počet jeho děl. Sochy podle Zápalkové dokládají, že Heinz patří k nejvýraznějším osobnostem umění baroka na Moravě. Nevyloučila přitom těsnou souvislost mezi Heinzovým originálním rukopisem a jeho velmi problematickou osobností. "Jeho umělecký výraz mohly do jisté míry ovlivnit tragické životní osudy, neboť pochoval nejen všechny tři své manželky, ale také své děti a na sklonku života vstoupil do znojemského dominikánského kláštera. A podíl na jeho expresivním rukopisu mohla mít i výbušná povaha," podotkla Zápalková s tím, že například v roce 1734 byl Heinz při jednání městské rady v Uničově stižen blíže nepopsaným "pomatením mysli" a následně uvězněn na tři měsíce v městské šatlavě.
Heinzovy sochy jsou dodnes ve většině případů součástí původních kostelních interiérů a exteriérů měst, obcí i volné krajiny a na výstavách věnovaných baroknímu umění na Moravě byly prezentovány jen ojediněle. "Naše výstava, která představuje dvě desítky dřevořezeb pocházejících převážně z kostelních interiérů, dvě vzácně dochované kresby a prostřednictvím fotografií také výběr z prací vytvořených v kameni a ve štuku, je tedy dosud nejširším představením díla tohoto umělce veřejnosti," upozornila Zápalková a doplnila, že exponáty pocházejí například z Olomouce, Svatého Kopečka, Znojma, Uničova, kláštera na Strahově, Moravského Berouna nebo Velkých Losin.
Výstavu, kterou od 29. září loňského roku navštívilo více než sedm tisíc lidí, doprovází monografická publikace, jejíž vydání finančně podpořil Olomoucký kraj. Heinz je další z řady osobností starého umění na Moravě, které se v Arcidiecézním muzeu Olomouc dočkaly samostatné prezentace. Od roku 2006, kdy bylo Arcidiecézní muzeum otevřeno, měli reprezentativní přehlídku například sochaři Severin Tischler a Ondřej Zahner nebo malíři Josef Winterhalder mladší a Josef Ignác Sadler.