Když před dvěma lety olomoucká radnice plánovala přípravy nového územního plánu, věděli radní z předchozích zkušeností, jak složitá a současně ožehavá tato práce je. Územní plán se tak či onak dotýká každého obyvatele města i všech, kdo v něm chtějí investovat. Přípravy územního plánu pravidelně ve všech městech vyvolávají kritické reakce ze strany části obyvatel či různých zájmových skupin.

Olomoučtí radní se rozhodli kritikám předejít a od počátku zapojit v maximální možné míře do příprav územního plánu i veřejnost. Lepší představu o tom, zda a jak se daří tento záměr naplňovat, může dát i studie, kterou připravila Katedra politologie a evropských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci pod vedením Pavla Šaradína.
Ke své srovnávací analýze se zaměřili zpracovatelé na srovnatelná zahraniční města, Olomouc a Prahu. "Naším cílem bylo porovnat zahraniční i tuzemské způsoby přijímání územních plánů, zapojování veřejnosti a komunikační strategie vůbec s procesem, který inicioval a provedl Magistrát města Olomouce v roce 2010," píší autoři studie. Podle nich obecně platí, že tuzemští lokální politici nemívají zájem na aktivní spoluúčasti veřejnosti. "V České republice nebývá zvykem při projednávání územního plánu nad rámec zákona aktivně vtahovat do celého procesu veřejnost," tvrdí studie. V tomto směru se postup olomoucké radnice vymyká tuzemským zvyklostem.

Studie sleduje podrobnosti veřejného projednávání územních plánů ve slovinské Lublani a Mariboru, anglickém Boltonu, rakouském Innsbrucku, španělské Malaze a polském Lublinu a Čenstochové. Všechna tato města, ať už jsou na východ či západ od nás, nějakým způsobem překračují obvyklou českou míru zapojení veřejnosti do podoby územních plánů. Při přípravě územních plánů tato města použila například metody veřejných besed, speciálních telefonních linek, individuálních setkávání, diskuzních fór, pouličních show a mobilních informačních kampaní, společné tvorby modelů měst a další podobné kroky.
Zajímavý je třeba přístup polského Lublinu, kde sami obyvatelé mohli pomocí makety vytvářet budoucí podobu svého města. Za vzor může sloužit anglický Bolton, kde radnice dala obyvatelům možnosti vysoce překračující všechny zákonné nároky. Vedle již zmíněných metod se navíc zaměřila i na těžko dostupné skupiny obyvatel, jako cizojazyčné azylanty, nevidomé či třeba kočovné Romy. O budoucnosti města může v tomto pojetí rozhodovat skutečně každý jeho obyvatel.
Olomouc v dosavadních přípravách územního plánu využila většinu těchto kroků. Podle autorů studie by mohla navíc ještě zřídit speciální webové stránky a neprezentovat územní plán jen v rámci oficiálních stránek města. Druhou výtkou pro Olomouc bylo načasování kampaně a veřejného projednávání konceptu územního plánu, jehož termíny se zčásti kryly s letními prázdninami. Na druhou stranu analýza vyzdvihuje komplexnost celé komunikační strategie v Olomouci, projednávání a informování o územním plánu i mimo prostory magistrátu a konkrétně třeba jízdy speciálně upraveného informačního autobusu po jednotlivých čtvrtích města.
V celkovém vyznění se Olomouc pozitivně liší od ostatních českých měst, kde podobné aktivity nevycházejí z radnic, ale od různých občanských iniciativ, a může se směle srovnávat s městy v zahraničí. "Přístup Magistrátu města Olomouce je v této komunikační strategii v České republice výjimečný a srovnatelný s pozicemi vyspělých evropských měst," uzavírá Pavel Šaradín.