Už vám někdy úředníci pili krev? Nejspíš ano a možná jste i vy chtěli občas obrazně prolít tu jejich. Dnes se k tomu sami dobrovolně odhodlali zaměstnanci krajského úřadu. Sedmnáct z nich vyrazilo na transfúzní oddělení tuto cennou tekutinu darovat. Přísným sítem však prošla sotva polovina.

Krve není nikdy dostatek. Své o tom vědí na olomouckém transfúzním oddělení, kde jsou vděčni za každého dárce. Dnes k nim dorazila zvláštní delegace. Své ovečky totiž přivedl hejtman Martin Tesařík, sám dlouholetý propagátor dárcovství.

V půl osmé ráno bylo ještě mrazivě chladno. Před autobusem u krajského úřadu postávalo několik zmrzlých úředníků, kteří se, podle svých slov dobrovolně, rozhodli vyslyšet výzvu a, mnozí z nich poprvé, darovat krev. Nakonec se jich sešlo sedmnáct. Většinou je jim něco přes třicet a tvrdí, že se nebojí. V autobuse cestou do nemocnice nepanuje předbitevní, ale spíš ospalá nálada. Vtipkuje jen hejtman, kterého dnes odběr nečeká, daroval už před několika týdny. Před nemocnicí se ještě nechá s úředníky vyfotit a pak je už předává do péče personálu. U recepce se úředníci seřadí do fronty, kolonky formuláře zvládají s profesní lehkostí. Začínají se objevovat odpadlíci. Síto je těsné, vadí nejrůznější léky, ale i nedávno přisáté klíště. Nálada houstne a čekárna se plní muži i ženami s náplastí na ruce. Čekají na verdikt. "Těsím se na tuhle chvíli už třicet let. Dřív jsem se neodhodlal, až teď," prozrazuje viditelně nervózní Vladimír Urbánek. I jeho kolegyně Barbora Vitásková přikyvuje, že se na darování krve chystala už dlouho. "Rozhodovalo se nás víc, takže jsem se připojila," řekla.

Když se však vypnou kamery a mikrofony, vyslovují někteří další domněnku, že jsou tak trochu zneužiti v předvolebním boji. "Není to náhoda, že první podobnou akci uspořádali právě teď," svěřují se. Zároveň však dodávají, že jim to nevadí, protože vlastně konají dobrou věc.

Po krevních testech a vyšetření odpadají další. "Nejsme asi moc zdravý úřad," smějí se. Do předodběrové čekárny nakonec usedne jen devět úředníků. Ještě je cítit nerovozita, budoucí dárci však vypadají, že jsou na sebe hrdí. Prošli sítem. "Cítím se dobře. Vůbec to nebolí. Když všechno dopadne dobře, určitě se stanu pravidelným dárcem," říká mi už na lůžku a s jehlou v ruce Pavel Mezuláník. I ostatní přikyvují, že se na transfúzní oddělení chtějí vrátit. Tenhle předvolební dobrý skutek se tedy povedl. I devět dárců může znamenat zachráněné životy. Zvlášť, když přijdou i po volbách.