Známý český spisovatel a publicista světového významu Arnošt Lustig bude zítra hostem Ex Libris. Jedná se o cyklus autorských besed a čtení pořádaný pravidelně Lubomírem Machalou, vedoucím Katedry bohemistiky Univerzity Palackého v Olomouci. Program, pořádaný v rámci Akademických dnů, začne v 18:30 v aule Filozofické fakulty na Křížkovského ulici.

Olomoucká univerzita chce letošními Akademickými dny jako každoročně oslavit výročí a připomenout svou přináležitost k městu a regionu. Zároveň se pořadatelé snaží poukázat na to, že dnes patří Univerzita Palackého se svými více než 20 000 studenty na osmi fakultách k nejuznávanějším institucím vysokého učení v České republice, a to především schopností výrazně se uplatnit na vědeckém poli doma a v zahraničí.

Arnošt Lustig narozený v Praze roku 1926 proslul jako významný spisovatel a publicista nejen u nás, ale i ve světě. Ve čtyřicátých letech byl kvůli svému židovskému původu poslán do Terezína, následně poznal další dva koncentrační tábory, Osvětim a Buchenwald. Podařilo se mu však uprchnout z transportu a do konce války se ukrýval. Během holocaustu přišel téměř o celou svoji rodinu. To jej hluboce poznamenalo, takže se ve svých dílech zabývá právě tematikou židů a druhé světové války.
Od roku 1946 studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd. Přispíval do novin a časopisů. Později působil v Izraeli jako zpravodaj Lidových novin v izraelsko-arabské válce, po návratu jako redaktor Československého rozhlasu a vedoucí kulturní rubriky týdeníku Mladého světa. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 musel Československo opustit. Pracoval nejprve v záhřebském filmovém studiu, poté žil v Izraeli a nakonec se usadil v USA, kde přednášel film, literaturu a scénáristiku na Americké univerzitě ve Washingtonu. V roce 1995 překvapil tím, že se stal šéfredaktorem české verze časopisu Playboy.
Jeho tvorba patří k druhé vlně válečné prózy. Autoři tohoto proudu se soustředili hlavně na psychiku a vztah jedince k době. Díla Arnošta Lustiga, charakteristická věcností podání a střízlivou dramatičností, zachycují osudy mladých dívek, žen a starých lidí, kteří jsou nejvíce zranitelní a bezbranní. Již od svých prvních povídkových souborů Noc a Naděje a Démanty noci píše příběhy o obyčejných lidech, konfrontovaných s mezní životní situací v koncentračních táborech. Tuto tematiku neopouští ani ve svých rozsáhlejších textech Můj známý Vili Feld či Dita Saxová. Hledá smysl lidství a podstatu lidského bytí. Mnohé z autorových prací se dočkaly televizního a filmového zpracování.
Arnošt Lustig o své práci říká: "To je, jako kdyby člověk měl dvě půlky duše - jednu pro všední existenci a druhou, ušlechtilejší, pro to, co napíše. Myslím, že spisovateli se dá věřit, pokud píše pravdu a pokud jeho pravda je tak přesvědčivá, aby tomu čtenář věřil."