V uničovské městské galerii je do 24. února instalována výstava nazvaná Půvab vějíře. S expozicí je spojen i doprovodný program připravený sdružením Gaudolino. V něm si děti i dospělí mohou výrobu vějířů sami vyzkoušet, a to v úterý 25. ledna a v úterý 22. února vždy od 16 do 19 hodin. Vstup na výstavu i na tvůrčí dílny je bezplatný.

"Výstava představuje zhruba čtyřicítku vějířů ze sbírky Olomoučanky Elišky Látalové. Ona sama je sbírá od svých třinácti let a její kolekce čítá zhruba tři stovky kusů. O část exemplářů, bohužel těch nejlepších, kvůli nepříznivým okolnostem přišla, nicméně i tak má velice reprezentativní vzorek," řekla autorka výstavy Nikola Hirnerová. "Návštěvníci zjistí, jaké typy vějířů existují, z jakých materiálů se vyráběly. Mohou se podívat na exempláře látkové, péřové, dřevěné, kostěné, zdobené ruční malbou či výšivkou," přiblížila Hirnerová. Expozici doplňují takzvané taneční pořádky, rukavičky, kabelky a čtveřice dobových dámských šatů, které zapůjčila olomoucká sběratelka Irena Rážková.
"Vějíře byly nejen praktickou pomůckou v době, kdy neexistovala klimatizace, ale také záležitostí statusovou, neboť zdobnost doplňku byla úměrná sociálnímu postavení dámy. Postupně se také vějíř stal pomůckou nonverbální komunikace, neboť fungovala jakási vějířová mluva, pomocí níž se dámy a pánové mohli dorozumívat beze slov," uvedla Nikola Hirnerová a dodala: "Pokud dáma například držela zavřený vějíř u svých úst, bylo to neklamnou známkou toho, že hledá partnera. Pokud si jej přiložila k srdci, dala tím jasně najevo své city k adresátovi. Podobných znamení existovaly desítky, což mělo tu výhodu, že se nikdo neztrapnil při odmítnutí. Na druhou stranu to však zavdávalo dobrým pozorovatelkám příčiny ke klepům," uzavřela autorka výstavy.