Tomáš Bím je už léta českou výtvarnou legendou, a to přesto, že teprve před třemi lety oslavil šedesátku. Podařilo se mu to, ač se vyučil jen tiskařem a neprošel oficiálním studiem. Jeho škola života je však prokazatelně "vysoká".

Vyšel z toho, co ho naučili: prvními výtvarnými kroky mapoval užitou grafiku, ověřoval si, co dokáže v kresbě, nechával se inspirovat literaturou a ilustroval, v neposlední řadě si občas píchl do grafických technik "z hloubky". Když dosáhl Kristových let, rozhodl se pro litografii. Vycítil, že tam mu to jde perfektně. Kouzelné plochy a kouzelné barvy – to byla pastva pro oči diváků nejen u nás, ale i v zahraničí. Kde vystavoval, tam je dodnes zván. Z Dánska a Polska si přivezl i významná ocenění. Patří mezi úzkoprofilové a výstavně zadané umělce - přimět ho k výstavě je pro galeristu výkon.
Dvě desítky obrazů a něco grafik v galerii Jiřího Skácelíka patří k momentálnímu hitu, jemuž by měl v Olomouci podlehnout každý ctitel výtvarného tvoření. V poslední době je totiž překvapující Bímova orientace: vsadil na štětec a maluje; buď akrylem nebo olejem... Více napoví samotná výstava. Pokud bude divák přemýšlet, proč se mu Bímovy exponáty líbí, přijde na to, že kromě jiného proto, že je Tomáš Bím optimista, který neskrývá radost ze života, dokonce ho neopouští ani v momentální krizi.