Trenér Kohoutů Petr Fiala přišel do Olomouce v roce 2007. V Moře začínal s Petrem Vlkem (nyní Dukla Jihlava), pokračoval s Janem Tomajkem a v prvním roce spolupráce s trenérským nováčkem Jiřím Dopitou vybojoval pro hokejovou Olomouc historický návrat mezi elitu. Pražský rodák, který jako hráč válel na Kladně, si úspěchu považuje, ale zároveň doufá, že jeho tým zvládne i konfrontaci s nejvyšší soutěží. "Doufám, že naši hráči neřekli ve svém herním vývoji poslední slovo, protože budeme potřebovat, aby byli ještě lepší."

Pane trenére, povedlo se vám vybojovat postup do hokejové extraligy. Jak hodnotíte tento velký sportovní úspěch?
Je to bezesporu velký úspěch. Už loňská sezóna byla hodnocena jako úspěšná a tím, že jsme letos baráž zvládli lépe, tak se asi jinak hodnotit nedá. Vážím si to, že se nám celý rok vyhnul nějaký větší výkonnostní či herní výpadek. Prakticky jsme jen třikrát prohráli dvakrát za sebou. Výkonnost byla ustálená, v play-off nás prověřily Litoměřice. Jihlava se prezentovala ambicemi jít do baráže, takže nás prověřila minimálně stejně. V těchto utkáních rozhodly posty brankáře a obrana, kterou jsme měli lepší než Dukla i Stadion. A baráž to je obrovský úspěch. Pro ty kluky je to jejich největší úspěch, doufám, že se tím neuspokojí a budou v kariéře pokračovat tak, aby se to za rok nedostalo tam, kam bychom nechtěli. Pro Olomouc prostě sezóna po x letech fantastická.

Jedním z rozhodujících faktorů, který zmiňovali sami hráči i hokejoví odborníci, byl týmový výkon Mory v baráži. Kde se vzal ten týmový duch mančaftu?
Do týmu jsme chtěli postupně hráče, kteří nebudou hrát tolik na sebe, budou hrát pro mužstvo. Dříve jsme tady měli hráče, kteří hráli na sebe, byli kvalitní, ale ty výsledky mohly být lepší, kdyby hráli více pro tým. V Olomouci jsme tři roky vyhrávali, když nejsou krizové situace, tak se ty charaktery tolik neodhalí. Ale pro mě je zásadní, jak ti hráči působí na ledě. Pokud se v kabině hádají nebo ne, až tak neřeším. Už jsem slyšel pár příběhů o bývalých hráčích, kteří se moc nemuseli, ale na ledě věděli, že jim to spolu jde. Na ledě jsme měli spoustu obětavých hráčů, ti noví nebo mladí viděli, jak ti současní dodržují pravidla a hrají obětavě. Ti, co padají do střel, by sežrali ty, kteří by to třeba nedělali. Hodně důležité bylo i to, že jsme neměli hodně vyloučených, neměli jsme žádný vyšší trest. I ta ukázněnost byla důležitá, bylo vidět, že je tam spoustu kluků, kteří chtěli něco dokázat a i venku jsme slyšeli, že jsme hráli pěkný hokej, což se mi jako trenérovi dobře poslouchalo.

Jak pomohla ta loňská neúspěšná baráž jako zkušenost?
Někteří si ji vloni zahráli, někteří ani ne, viz. Matěj Pekr, který se zranil nebo někteří i onemocněli. Letos se nám dlouhodobé výpadky hráčů vyhnuly. Někteří chyběli jeden nebo dva zápasy, třeba Mario Cartelli, který strašně moc chtěl hrát a hodně nám v tom závěru pomohl. Kdyby nám jako vloni vypadlo pět hráčů, bylo by to určitě složitější. Možná se tady nebavíme ani o tom úspěchu v baráži.

Vy jste na Hanou přišel v roce 2007. Jak se podle vás za tu dobu změnil hokej? Přišlo mi, že třeba v duelu s Kladnem olomoučtí útočníci (zejména Rácova trojka) výrazně bruslařsky převyšovali zkušené kladenské beky...
No, to takhle nelze asi jednoduše říci. My jsme nějak změnili samozřejmě za tu dobu herní styl. V tom roce 2007 jsme tady měli spíše technické hráče, ale nehráli jsme tak agresivně, a to nemyslím jen v dohrávání u mantinelu, ale i rychlé otáčení hry, nevracení puků dozadu. Hra se zrychlila. Na obranu třeba Tomáše Kaberleho z Kladna, ten dohrával s natrženým svalem, Kladno bylo rádo, že hraje. Po baráži jsme se dozvěděli, že by normálně asi nehrál a v soudech musí být člověk opatrný. Někteří naši hráči mají tu rychlost jako velkou přednost, je tam i ta změna směru. Doufám, že naši hráči neřekli ve svém herním vývoji poslední slovo, protože budeme potřebovat, aby byli ještě lepší.

Jak byste zhodnotil první trenérskou spolupráci s Jiřím Dopitou, který byl nováčkem na trenérském poli? Zároveň byl z pozice majitele vaším šéfem...
To, že je současně i majitelem, se projevilo u některých rozhodnutí, že jsme u toho byli oba, ale jinak by to udělal v kanceláři, s trénováním to nemělo nic společného. O kádrových manažerských změnách by měl rozhodující slovo, i kdyby nebyl asistent. Nám se povedlo mužstvo před sezónou dobře doplnit, že jsme si mohli nyní říci, že jsme ve výběru posil nešlápli vedle. Trenérsky to bylo podobné jako s Honzou Tomajkem. Bude to pořád lepší, není jednoduché hned přejít z hráče na trenéra. Ten první rok má Jirka za sebou, už se nebude tolik učit. Není to výtka, jen konstatování. Něco jiného je se starat o sebe, o svoje zdraví jako hráč, a něco jiného mít pod sebou na ledě dvacet lidí.

V baráži se konečně probudili i olomoučtí diváci. Myslíte, že zájem vydrží?
Budeme to potřebovat. Ten šestý hráč - divák, to skutečně není jen fráze. Před plným stadionem jdou kluci opravdu až na hranu svých možností. Už při rozcvičce, když vidí, kolik je tu lidí, tak jim to prostě nedovolí nelehnout do té střely, ani o tom totiž nepřemýšlí. Věřím, že divákům nedáme příčinu, aby si vylévali zlost třeba pokřiky na mě. Dokud to není na hráčích, trenéři to musí přehlédnout. Já vím, že tu mám svůj fanclub, který má nějaký názor. Vloni v prosinci mi jeden pán řekl, že horšího trenéra tady nepotkal, a to jsme byli druzí. Ale pak tou loňskou baráží a tím letoškem jsem rád, že jsme i těm pár nepřejícím ukázali, že na to máme.

Jak připravit hráče na extraligu. V létě jste jezdili na kolech výjezdy na Sv. Kopeček či na Jívovou, přitvrdíte?
Příprava se ukázala kvalitní na letošní sezónu. Za prvoligovými i barážovými jsme nijak nezaostávali. Není to o tom trénovat ještě více, ale lépe. Jde hlavně o tom, aby se hráči nezranili. Nějaká zranění jsme v sezóně měli, tak člověk přemýšlí, jak se tomu vyvarovat, ale to už spíše souvisí s regenerací a rehabilitací. Víc určitě nebudeme trénovat, spíše intenzivněji a kvalitněji. Kluci budou mít měsíc pauzu, protože jeli baráž nadoraz až do konce, vyjma těch mladých, co tolik nehráli. Kádr nijak dramaticky obměňovat nebudeme, jen mírně. Není pro to ani důvod, protože je tady spousta kluků, co schopnosti mají a můžou se zlepšovat. Budeme se chtít vyhnout baráži, to je jasné. Jsem zvědavý, jak se budeme prezentovat. Bude i záležet, jaké typy hráčů se nám podaří získat, nezáleží na jménu, ale i na charakteru. Nebude to jednoduché, věřím, že se nám to povede.

Jaké jste zaznamenal ohlasy na postup do extraligy z blízkého okolí nebo od trenérských kolegů?
Ti, co mě podporují dlouhodobě, mi samozřejmě přáli. Nikdo, jakoby nový, se neobjevil a jsem za to i rád, protože ti, co je znám a kritiku od nich jako odborníků beru. S Honzou Tomajkem jsme to nějak přeorali poté, co jsme vypadli s Havlíčkovým Brodem ve čtvrtfinále a ta cesta se ukázala jako správná. Každým rokem se to posouvalo, věřím, že se nezabrzdíme a nebudou se objevovat jen negativní reakce v publiku (smích). Znám spoustu trenéru z Kladna a ti mi gratulovali. I Pavel Patera mi poslal SMS, že jsme si postup zasloužili a že nám blahopřeje. To člověka potěší, že i tak velký hráč, kterému se samozřejmě nelíbilo, že Kladno sestoupilo, sportovně uznal naši kvalitu. Toho si hodně vážím.