Záškodničtí fanatici nebo zachránci posledních zbytků zeleně? Diskuze o nové tramvajové trati podél Mlýnského potoka opět rozdělila Olomouc na dva tábory. Bohužel pro ekology, jejich akce za minutu dvanáct jim moc pochopení nepřinese. A docílí pouze jednoho. Správců veřejného majetku, kteří budou ochotni jim naslouchat, bude méně a méně.

Olomouc rozhodně není městem, které by trpělo nedostatkem zeleně. Navzdory občasným výkyvům tu po většinu roku máme vzduch, který není vidět a dá se dýchat, pás parků je pár kroků z náměstí, přírodu najdete, ať vyrazíte z města kterýmkoliv směrem. Žádná betonová džungle. Už spoustu let se mluví o tom, že městu by prospěly nové tramvajové linky. Tramvaje nepálí naftu, ty nové nejsou ani příliš hlučné, svezou stovky cestujících a vydrží mnohem více než autobus. Jedna nová linka je teď na dohled. Její trasa vede naprosto logicky. Projíždí novou čtvrtí, která vznikne po likvidaci hnusné chemičky, a projíždí podél řeky, kde kromě nové zástavby vznikne i kultivovaná městská rekreační zóna. Výhodné je to i ekonomicky. Město zaplatí jenom koleje a trakční vedení. Všechny chodníky, silnice, mosty, lávky a další prvky postaví na svoje náklady soukromá firma. Jenomže nepřítel projektu se objevil ze strany, kde by ho člověk se zdravým rozumem čekal nejméně. Proti tramvajím protestuje Hnutí Duha. Ekologové brání území, kterým má trať vést. "Navrhované vedení tramvajové trati a nové propojovací komunikace podél Mlýnského potoka by narušilo rekreační funkci tohoto území." Pro připomenutí: Po břehu potka nyní vede zarostlá pěšinka, po níž se dá dojít až k obchvatu. Okolí je plné naplavených odpadků, u teplovodních trubek se ohřívá spousta bezdomovců. Vydat se sem i za denního může být nežádoucím dobrodružstvím. Určitě to není zóna, kterou by se s čistými úmysly procházeli za ruce se držící milenci. Ani existence ohrožených druhů se podle expertiz nepotvrdila.
Radnice často hovoří o mazání "ošklivých tváří" města. Celý prostor od Mila až k Velkomoravské je tváří nějaké opravdu hodně nepovedené příšery a každý si snad oddychne, až nestvůra dostane facelift, který si Olomoučané zaslouží.
Ekologové jsou možná uražení, protože úředníci na všech možných samosprávných i státních orgánech řekli ne. Ze stolu byla už před lety logicky smetena i varianta vést trať přes Rooseveltovu ulici. Na to ostatně přišli už soudruzi v osmdesátých letech, kteří jinak přílišnou invencí nevynikali. Aby tam tramvaje mohly jezdit, musela by se jedna strana ulice zbourat, případně by tu musela vzniknout jednosměrka. Jenomže jednosměrka potřebuje jaksi i další ulici, kam se svede druhý směr. A ta chybí. Možná by mohla vést podél Mlýnského potoka? I kdyby se trať i auta do ulice nakrásno vměstnala, k čemu by to vlastně bylo? Vytvořila by se jenom další ucpaná tepna, která by zoufale volala po bypasu, na který není místo.

Pokud ekologové splní svou výhružku a budou si stěžovat u Švýcarů, kteří chtějí Olomouci na trať poslat čtvrtmiliardovou finanční injekci, nejspíš ze sebe prostě jen udělají blbce. A ochota politiků jednat s Hnutím Duha bude ještě menší než kdy dřív. A lidé, kterým jednostranný pohled vyhovuje ze všeho nejvíc, si prostě jenom řeknou: ekoteroristi. Možná by ekologové měli zkusit vylepšit svou mediální tvář. Určitě by se jim pak prosazovaly snáz i ty projekty, které mají smysl i pro naše nenarozené děti, které si tak často berou za rukojmí.