Jistě jste to zažili také. Ranní tramvaj, už tak každodenně plná více než dost, je tentokrát přecpaná doslova k prasknutí. Ale jen z jedné poloviny. Druhá část vozu má jediného pasažéra: poklimbává na sedadle oděný do hadrů, které byly naposledy v pračce před hodně dávnými časy, a sám se s vodou a mýdlem rovněž nepotkal pěkně dlouho. A to vše vytváří směsici tak opojnou, že se ostatní cestující raději lepí jeden na druhého, hlavně co nejdál od nevonícího kolegy.

Počasí během října provedlo další ze svých veletočů, kterými nás v posledních letech oblažuje (alespoň mně se to tak zdá) podstatně častěji než za "starých dobrých časů". Ještě v první polovině měsíce se muži na ulicích otáčeli za spoře oděnými dívkami, které už ale pár dní nato bleskově vyměnily krátké sukýnky za zateplené kalhoty a úsporná tílka za hřejivé bundy a kabáty. A s tou tak nemilou změnou se jako každý rok opět začali v tramvajích objevovat pánové, jež počínající mráz vyhnal z jejich letních tábořišť do tepla prostředků městské hromadné dopravy.
Nelze se jim příliš divit, komu by se chtělo v panujícím nečase (ať pan premiér promine) trávit dlouhé hodiny na ulici. Na druhé straně cesta s těmito zimními pendlery z konečné na konečnou je pro delikátní nosy a citlivé žaludky poněkud riskantní záležitostí. A tak se občas stane, že i uondaná babička raději tančí vestoje se svým nákupem lambadu u tyče, zatímco kolem pochrupujícího pána bez domova je hned několik volných míst k sezení vyžadujících ovšem po vzoru smogem trápených Japonců užití roušky přes obličej.
Že by tito pasažéři měli své cestovní doklady v pořádku, se předpokládat samozřejmě nedá. Co však s nimi nadělá případný revizor, kdyby se v oné tramvaji naskytl? Pokutou se neobohatí, maximálně si užije slovního či dokonce fyzického konfliktu. A pokud by přece jen svedl jedince zahnaného do sociálního kouta z vozu vykázat, další souprava je tu za několik minut a situace se opakuje třeba donekonečna.
Nebudou to mít tuto zimu bezdomovci v Olomouci jednoduché: radnici proti nim vytáhla na kruciátu a místo ostatků svatých si ke svému tažení pořídila vyhlášku proti žebrání (a také popíjení) na veřejných prostranstvích. I představitelé města ale pochopitelně vědí, že tímto způsobem se problému (a tedy člověka na ulici) nezbaví. Pánové bez domova možná vyklidí svá stanoviště v centru města hlavně poblíž supermarketů, budou se ale muset poohlédnout po jiném místě, kam se vrtnout. A tak se vyzbrojte kapesníky a trpělivostí, v tramvajích možná bude ještě docela husto.