Reklama

Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa, venku je 13 °C

UPOZORNĚNÍ: Tento příspěvek je starší než 6 měsíců.
Níže uvedené informace mohou být zastaralé či neplatné!

Tomáš Hanzlík: Barokní opery nejsou muzejní exponáty. Byly tvořeny pro zábavu a my ji v nich objevujeme pro dnešního diváka

Kultura

2.7.2019

Autor: Zuzana Doleželová

Sedmý ročník Olomouckých barokních slavností nabídne neobyčejně bohatý program. Během čtyřiadvaceti večerů budeme moci obdivovat novodobé premiéry i osvědčené kousky, nové kostýmy i kulisy a mnoho dalšího. Na co všechno se můžeme těšit, čím je vlastně olomoucký festival výjimečný, jak se šijí kostýmy i proč je třeba přibližovat barokní opery dnešní době - to a ještě více prozradil dramaturg festivalu Tomáš Hanzlík.

Endymio je podle Tomáše Hanzlíka sázkou na jistotu...

Foto: Milada Hronová

Tomáš Hanzlík (29. 7. 1972)

Je uměleckým vedoucím Ensemble Damian a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach, skladatelem. Absolvoval katedru hudební výchovy PdF (1995) a muzikologie FF (1998) Univerzity Palackého v Olomouci, kde i pedagogicky působí. Je dramaturgem festivalu Olomoucké barokní slavnosti. V roce 2009 obdržel Cenu Olomouckého kraje.

Letos se koná už sedmý ročník Olomouckých barokních slavností. Vzpomínáte si ještě, jak se zrodil nápad pořádat takovýto festival právě v Olomouci? Kde byl ten impulz?
Celý nápad vzešel od tehdejšího náměstka primátora Jana Holpucha, který chtěl do města přilákat zahraniční turisty. Protože věděl, že se zabýváme estetikou barokních oper, které jsou v cizích jazycích, tudíž nejsou vázány na češtinu a pouze na české diváky, vyzkoušeli jsme takový poloviční formát. Vše bylo během chvíle vyprodané, takže jsme festival protáhli na téměř měsíc. A v takové podobě se na slavnosti diváci mohou těšit i letos.

Najdeme někde ve světě podobný festival?
Letních festivalů, které se věnují barokní opeře a barokní hudbě, je hodně, ale nenašel jsem nikde, že by někdo využíval repliku barokního divadla, jakou používáme my. 

Takže tím jsou Olomoucké barokní slavnosti výjimečné?
Ano, s rozebiratelnou replikou divadla, kterou máme zhotovenou podle ikonografie a která byla typická zejména pro italská kočovná divadla, snad nikdo nepracuje. O tom, že by nějaký festival využíval takto autentickou repliku, skutečně nevím. Možná nějaký na světě existuje, já ho ale neobjevil. (smích)

Je pro letošní rok scéna obohacena?
Každý rok se snažíme něco nového přidat. Ale principem takovéhoto divadla je, že scény jsou typizované. Barokní divadlo nedělalo do každého kusu nové kulisy, ale mělo jejich sadu, jež se opakovaně využívala. Byl to les, zahrada, palác... Pro každý ročník slavností scénu obohacujeme. V poslední době už kulisy nemalujeme tak, jak tomu bylo dřív, ale necháváme je tisknout sublimační technologií. Letos by se tak na scéně mělo objevit orientální město a na bocích by měly být tisky palem a nově by měl být udělaný také les.

K barokní opeře kromě typizované scény neodmyslitelně patří impozantní kostýmy. Kdo je navrhuje a jak se šijí?
Na kostýmech pracujeme v týmu s mojí ženou Vendulou Johnovou, vzájemně se doplňujeme. Režijní a vizuální koncept je můj, ale s šitím to neumím. (smích) Já spíš dělám helmy a věci z papírmaše a moje žena šije. Pro letošní festival jsem vyrobil několik nových bizarních helem, takže snad bude na co koukat.

Kde čerpáte inspiraci při tvorbě kostýmů?
Z dobové ikonografie. V poslední době se uskutečnilo několik výstav věnovaných tomuto tématu, takže máme k dispozici katalogy. Českému týmu badatelů se podařilo zdokumentovat provoz oper na dvoře císaře Leopolda I. ve Vídni, takže k tomu je rovněž bohatá dokumentace. A z tohoto období se také dochovalo obrovské množství návrhů scénografie i kostýmů. Je ale potřeba říct, že my neděláme kopie. Dostupným materiálem se inspirujeme a snažíme se do výroby kostýmů zapojit i naši fantazii. Svým způsobem je posouváme k dnešku - aby byl poznat odstup i lehká ironie. Všechny ty opery byly totiž komponovány jako zábava. My ji v tom dnes musíme hledat a nedělat z oper muzejní exponáty.

Opulentní kostýmy a typizované kulisy, přesně to neodmyslitelně patří k barokní opeře. Ilustrační foto

Foto: Jan Procházka

Jak bude vypadat letošní program festivalu?
Dramaturgický koncept zůstává stejný, to znamená, že budeme hrát věci v novodobých premiérách, tedy 200 i 300 let neuváděné, a doplňujeme je o opery, které vznikly v současné době, ale s barokem nějakým způsobem souvisí, nejčastěji pak libretem. Libreto se dochovalo, hudba ne, my operu znovu zhudebníme…

Co konkrétně bude podle vás největším tahákem 7. ročníku Olomouckých barokních slavností?
Největší událostí z hlediska hudebního bude určitě novodobá premiéra Dittersovy serenaty Il tribunale di Giove. To je skutečně monumentální skladba. Jméno Karl Ditters von Dittersdorf není úplně frekventované a dle mého názoru to je velká škoda. Tato skladba totiž ukazuje, že je to autor srovnatelný s Haydnem i Mozartem, ale cesty osudu jsou nevyzpytatelné, jsou nespravedlivé. Jsem tedy rád, že uvedením serenaty přispíváme ke vzpomínce na autora, jenž má letos navíc dvojité výročí (žil v letech 1739–1799, pozn. red.). Nepřišli jsme s tím sami. Byli jsme vybídnuti jinými pořadateli a jsem za to rád, protože i díky nim toto dílo představíme v rámci slavností Olomouci. Je to věc, která je nesmírně provozně nákladná, tudíž ji nebudeme hrát čtyřikrát jako ostatní představení, ale pouze dvakrát, a to hned 7. a 8. července.

Na co se vy osobně těšíte letos nejvíc?
Já se nesmírně těším na všechno, protože každé představení je takové mé dítě, ale jedno bych přece vyzdvihl, a je to Piramo e Tisbe. Moje úplně nová opera, kterou jsem dopsal před pár týdny. Zároveň se toho i nejvíc bojím, protože to ještě nikdo neviděl. Třeba se nebude líbit... (smích) To je asi můj nejžhavější kamínek.

To je asi vždy, když uvádíte nové dílo. Máte o něm svou představu a čekáte, jak budou reagovat diváci. Zda se budou smát tam, kde jste zamýšlel…
Něco, co máte bezpečně vymyšlené a promyšlené, může v provozní praxi fungovat úplně jinak. Je to vždy velká neznámá, velké vzrušení, jak to dopadne. Každopádně po této opeře je v programu Endymio, což je ostřílená věc, kterou lidi vždycky oceňovali. Takže v první půlce experiment a v druhé pak tah na jistotu. (smích)

I letos se diváci po skončení představení mohou těšit na prohlídku památek?
Již tradičně bude možné navštívit Kapli Božího Těla, po představení budou následovat komentované prohlídky kostela Panny Marie Sněžné, kaple sv. Jana Sarkandera a kostela sv. Michala s výstupem na věž. To je perfektní tečka na závěr.

Vstupenky na jednotlivá představení si můžete koupit online. Na místě budou k dostání také, ale za výrazně vyšší cenu.