Jako oblíbená rybí pochoutka v olejovém nálevu. Tak si často připadám při návštěvě olomouckého plaveckého stadionu. Zejména v pozdních odpoledních hodinách si v něm člověk spíše než plavecké styly procvičí řeckořímský zápas ve vodním živlu. Ještěže léto klepe na dveře a od odpadků (opět) očištěný, ale stále chátrající areál koupaliště Poděbrady nabízí více plochy k obyčejnému zaplavání.

V pondělí se Olomoučané dočkali vytouženého okamžiku. Na okraji města vyrostl moderní aquapark, podle představitelů radnice pýcha města, která do hanácké metropole přiláká i řadu turistů ze širokého okolí. Půlmiliardová stavba má však i velký počet svých odpůrců. Město by podle nich mohlo investovat své peníze jinak, lépe a k většímu prospěchu obyvatel. Navíc prý celkem drahá atrakce bude brzy, po opadnutí prvotního zájmu zet prázdnotou. Lidé na její pravidelné návštěvy nebudou mít, navíc se vodní radovánky rychle omrzí.
Nevím. Sám zběsilou jízdu vodním korytem se vzrušujícím očekáváním blížícího se rozplácnutí o hladinu nevyhledávám, asi jsem na takové radovánky příliš starý a usedlý. Až čas ukáže, zdali za podobné zážitky bude dostatek lidí ochotných vydávat své úspory, nebo provoz aquaparku upadne do trvalé ztráty dotované městem, potažmo jeho obyvateli. Jedno ale vím jistě: malý bazének aquaparku zcela určitě nepřiláká příliš mnoho těch, kdo si ve vodě chtějí prostě jen tak po staru zaplavat.
Kdybych tedy mohl pro příště pánům radním poradit, kam se zbytnými stamiliony, rád bych zaorodoval za nás rybičky na městské plovárně. Jeden padesátimetrový krytý bazén je pro stotisícové univerzitní město s dalšími více než dvaceti tisíci vysokoškolskými studenty věru málo. Zvláště když se jeho dvě třetiny ohradí pro potřeby školní výuky, tréninky plavců, vodních pólistů, akvabel a dalších oprávněných uživatelů. A na miniaturní ploše uprostřed si pomocí více či méně dovolených chvatů a hmatů prorážejí cestu vpřed plavci, kteří si zaplatili vstup do plaveckého stadionu. Vlastně do sardinkové konzervy.