Informatika patří k nejvíce se rozšiřujícím sférám současného života. Pozorovat tento trend lze na velice konkrétních projektech, které přispívají k rychlé orientaci v nejrůznějších oblastech. Často mají podobu ediční a zájem o ně bývá nezřídka větší než o literaturu humoristickou. Platí to i o Lexikonu olomouckých ulic, který ve spolupráci s olomouckým magistrátem vydalo v těchto dnech nakladatelství Burian a Tichák.

Nejde o počin, který by neměl předchůdce a vzory. Připomeňme, že obdobnou publikaci s názvem Šternberské ulice vydala před dvěma lety vlastním nákladem tamní pracovitá publicistka Vlasta Hlůzová. Ale v případě těchto počinů nejde o prvenství. V době, kdy se ve Šternberku kniha se 132 ulicemi k tisku připravovala, nepochybně historik a vlastivědný badatel Milan Tichák na stejném tématu, ale čítajícím 700 položek usilovně pracoval.

Publikace vyšla, je pohledná, věcná, logicky koncipovaná a obsahuje všechny informace, jež čtenáři umožní, aby se rychle zorientoval. I když publikace nese označení "lexikon", obsahuje mnohé, co slovníkové dílo mít nemusí. Především historický vhled do problematiky a výklad o tom, co všechno volbu jejích názvů a následných změn způsobilo. Výkladová procházka půldruhým stoletím může mít i inspirační sílu k hlubšímu poznání dějin města. Čtenář si i uvědomí občasnou poplatnost té které doby, ale i sympatie a přízeň, jimiž Olomoučané byli motivováni.
Pokud se týká vlastního lexikonu, je třeba vyzvednout autorskou kázeň, která udržela uliční medailony ve věcné střídmosti (o mnoha jménech by bylo možno napsat stať), ale neopomněla či neodbyla názvy, jež by mnohý čtenář bez vysvětlení nepochopil ani věcně, ani etymologicky (Kluče, U Pazderny). U mnoha jmen také vysvitne, že i pro současnost platí "všechna sláva polní tráva", poněvadž jak čas běží, po mnohých jen to jméno ulice zůstalo. S o to větším vděkem je zapotřebí uvítat, že kniha rozptyluje mlhu zapomnění.
Lexikon olomouckých ulic je vybaven i potřebnými rejstříky, které umožňují nejen rychlou obsahovou orientaci, ale i okamžitou lokalizaci. Napomáhá tomu Mapové schéma města a plány jednotlivých části velké Olomouce, na nichž je velmi snadné se zorientovat.
Závěrem dodejme, že byl vydán uličník, jemuž se může říkat Tichákův slovník naučný, s nímž nelze zabloudit, ale všechno lze objevit. Podle tří tisíc výtisků to vypadá, že dojde k druhému vydání. Je nás přece v Olomouci sto tisíc.