Moravské divadlo opustilo projednou stojaté vody bezpečně prověřených klasiků a spáchalo skutek odvážný a záslužný. Svůj soubor činohry a s ním i diváky totiž přeneslo na do města Ankh Morpork, konkrétně do místní opery. Že nevíte, na které částí globusu tohle „nejšpinavější a nejhříšnější“ město hledat? Nenajdete ho tam. Planeta, na které se nachází, je plochá jako talíř a navíc pluje vesmérem na hřbetech čtyř slonů a jedné želvy. Jmenuje se Zeměplocha. Její stvořitel, spisovatel Terry Pratchett, na ní umístil už na tři desítky románů; celá sága bývá označována jako nejvtipnější fantasy všech dob. Důkazem toho je i román Maškaráda, jejíž divadelní podobu v Olomouci nastudoval hostující režisér Zetel.

Zeměplocha není planeta jako každá jiná. Jak napovídá její název, je zcela placatá. Kromě toho putuje vesmírem na hřetech čtyř slonů, kteří stojí na krunýři velké želvy A´Tuin. Že je to bláznivé? Možná, ale miliony čtenářů po celém světě se s Pratchettovými příběhy baví už bezmála tři desetiletí. Není tedy divu, že se Zeměplocha kromě filmového plátna dostala i na divadelní prkna. Pražské Divadlo v Dlouhé, které patří k českým průkopníkům Pratchettova díla, uvedlo po veleúspěšných Soudných sestrách i jejich volné pokračování – Maškarádu. A právě po této dramatizaci Hany Burešové a Štěpána Otčenáška sáhlo nyní i Moravské divadlo.

Dvě čarodějky, stařenka Oggová a Bábi Zlopočasná, přijíždějí do špinavého města Ankh-Morpork, aby získaly zpět nadějnou adeptku čarodějnictví Anežkou Dolíčkovou. Ta ovšem sní o kariéře operní zpěvačky, změní si jméno na Perdita X a o kouzla a čáry nejeví zájem. V opeře se ale začínají dít podivné věci, připisované na vrub duchovi, který údajně při představeních sedává v lóži číslo osm... Když začnou záhadně umírat zaměstnanci divadla, čarodějky nasadí všechny svoje schopnosti, aby tajemného lumpa dopadly...

Zápletka příběhu vtipně paroduje slavného Fantoma opery, ale přináší i pro autora typické satirické narážky na dnešní dobu v podobě až neuvěřitelných slovních hříček. V podání olomouckého divadla se nic z charakteristických prvků neztratilo, i když bylo nutné příběh „očesat“, aby mu porozumělo i „nezeměplošské“ publikum. Čarodějky v podání Vlasty Hartlové (Oggová) a Naděždy Chrobokové (Zlopočasná) působí autenticky, napadne vás, že právě vystoupily ze stránek Pratchettovy knihy. Skvělá je i Vladimíra Včelná jako Anežka, přestože jí musely kostymérky poněkud „nafouknout“ postavu, aby se dostala do operních rozměrů. I hlavní záporná postava, hudební ředitel Sardelli (Pavel Juřica) je věrným zpodobněním Pratchettova typického hrdiny, který za všech okolností zachovává stoický klid a neodpustí si suchý anglický žertík ani ve své poslední hodince.
Pochvalně by se dalo hovořit o výkonech všech členů činohry, z nichž někteří zvládli rolí hned několik. Souboru to v plné síle sluší a přestože na někoho „zbyla“ jen malá úloha, je tu cítit heslo „všichni za jednoho“. Možná proto působí hra lehce a uvolněně.

Moravské divadlo má šanci přitáhnout do publika mladé diváky, studenty, kterým nic neříká repertoár, často odkazující na seznam povinné četby. Maškaráda je pestrou směsicí humoru a ironie a potěší nejen znalce literární předlohy. Důkazem bylo i premiérové publikum, ani zdaleka nepřipomínající členy Pratchettova fanclubu, přesto skvěle se bavící. Divadlo v Dlouhé hraje Maškarádu už více než dva roky. Jestli obstojí i v tradičně konzervativní hanácké metropoli, ukáže čas. Rozhodně pro to má předpoklady.