Vrátil se. Přesně tak jak slíbil. V Tramtarii se v režii Konráda Popela vzpomíná na osmdesátkového Terminátora. V hlavní roli oprýskané televize, hračky, film a skalnatý Rakušan. Groteskní masakr plastovou motorovou pilou.

Nezastavitelná síla fantazie. Tvůrci inscenace Terminátor a Já by o tom mohli vyprávět. T&J je o síle fantazie, která ze světa filmu a televize náhle přejde do obýváků a začne žít nový život. Pubertální parta sleduje prvního Terminátora, který vzápětí doslova vylézá z televize a začíná řádit. Nástup je agresivní. Vládne dynamika. Vše se děje rychle, jste přímo uprostřed akčního dění. Cítíte nápor, akce se valí, na pomalé rozjezdy tu není nikdo zvědavý, počítá se s tím, že Terminátora znají a viděli snad všichni. A pakliže se ignorant a laik najde, bavit se bude hravostí a středoškolským humorem. Bude zpátky na gymplu před maturitou. Náramně si to užije.

A co Já?

Hlavním mottem a hybnou silou je v případě divadelního Terminátora hračičkářství. Popel se v něm vyžívá, je jeho nejsilnější zbraní. Nechává ožívat jeden předmět vedle druhého, každá maličkost, která se na scéně vyskytuje, je vzápětí naplno využita. Ať už to je miniaturní autíčko, motorka, traktor, panenky a panáčci nebo několik starých televizorů, které rámují celou inscenaci. I ta nejošklivější a nejzaprášenější televize jako hladký a přímý vstup, únik do více vzrušujícího, mnohdy poutavějšího světa než je ten náš. T&J svým způsobem vnímejte také jako jednu velkou vzpomínku na dětské chvíle strávené u televize. Dobrodružné chvíle s dosluhující televizí, všemocným ovladačem, nesmrtelným videem a ošmatanou „véháeskou“ v plastovém přebalu s obrázkem drsňáckého kulturisty neherce. A jsme u problému parodie versus pocta. Parodie se škrtá, pocta víceméně taky. Jsme opět u vzpomínek. Inscenace je jako nespoutaně ztřeštěné a lehce nostalgické připomenutí nesmrtelného bijáku. Nezesměšňuje ho, jen si pohrává s horou nadhledu. Brutální vraždy, automobilové kotrmelce, rvačky, kecy o spáse a vyhlazení, závěrečné sesmahnutí lidské vizáže. Na druhou stranu, dějově ho jen opisuje, což je škoda. Divadelní Terminátor díky tomu ztrácí podstatnou část onoho JÁ v titulu. Promlouvá na vás sice skrze loutky a vtipné dětinské eskapády, ale pořád je jen v pozadí, ustrkováno groteskními variacemi na další a další známé scény. To je docela málo.

Tvá smrt je můj řidičák

Terminátor vs. Kyle Reeves. Hrozba proti naději, zánik proti spáse. Jeden chce Sáru Connorovou sejmout, druhý by jí rád udělal aspoň jednoho syna. Jako naprogramovaný stroj řádí Martin Dědoch (ten, který hraje Batmana). Je snadné uvěřit, že se narodil jako stroj na zabíjení. Perfektně vysledoval mimiku, pohyb a gesta notoricky známé postavy. Tváří se jako on, mluví jako on, terminuje jako on. Zabijácky vážný, ledově klidný, přímočarý. Temný panák s květákem na hlavě, který ke svému cíli razí přes mrtvoly a z úst mu sem tam vylítne bublina s originální hláškou. Kyle Reeves v podání hostujícího Pavla Doucka je jeho pravý opak. Ostražitý a impulzivní typ, co zosobňuje lidskost, protipól k chladnému zabijákovi. Doucek netrpí syndromem velkého jeviště, velká gesta nechal v Moravském divadle a v Tramtarii se hladce přizpůsobil malému prostoru. Dokáže se krotit, přitom být vždy živelnější nežli mechanický T. Bod pro něho a znovu malé mínus pro tvůrce, kteří se drží filmového originálu natolik, že málokdy na scéně nechají oba protihráče pospolu déle než pár rychlých minut. Přitom jsou to zlaté výbušné chvíle. Oproti tomu až moc prostoru dostávají společné momenty Reevese a Sarah Connorové v podání Dáši Rybářové. Zdlouhavé dýchánky v hotelovém pokoji působí jako intermezzo, které celou akčňárnu zpomaluje. Ladí ji na intimnější romantickou vlnu a k nadsázce si vypomáhá pouštěním sentimentálních hudebních fláků. Laciné triky už nemá v lásce ani James Cameron.
Hravost, zběsilost, filmovost. Tři zásadní plus kusu T&J. Ojedinělé připomenutí jednoho nesmrtelného kultu, které by s přehledem mělo pobavit jak dospělé, tak ty malé a menší diváky. Další výrazné pokračování linie, díky které jsou v Tramtarii netradičně oživovány filmy, komiksy a vůbec milovaná pop-kultura. Ve srovnání s předešlou komiksovou výbušninou I na Batmana občas padne smutek se ale Terminátor tak trochu krčí v koutě. Nemůže příliš machrovat původním textem a celkovou dotažeností. Jedna nula pro Netopýra. Chtělo by to pořádný crossover. Pokračování příště.
Další boj za lepší budoucnost v Tramtarii vypukne už zítra od půl osmé.