Jaromír Hanzelka, absolvent vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a žák profesora Antonína Kybaly, se v srpnu dožil osmdesátky. V souvislosti s tímto jubileem si dodal trochu výstavní odvahy nejen sám autor, ale i Galerie G a Unie výtvarných umělců Olomoucka a společně připravili jubilejní sondu do umělcova díla.

Z Jaromíra Hanzelky se s postupujícími lety stal kmet s gloriolou umělce, jehož obdařil osud mimořádným nadáním, múzy nevyčerpatelnou inspirací a předkové velkou pracovitostí. Před řadou let se vzdálil (především kvůli nemoci) ruchu uměleckého a společenského dění do té míry, že začal být pokládán za "minulost". Z paměti výtvarné Olomouce však nezmizel. Vzpomínalo se, zejména když míra modernosti v současném výtvarném dění dostala takové obrátky, že se na "klasiku" pohlíželo jako na přežitek a každý pokus o libost ve výtvarném díle byl považován za překonaný.

Hanzelkovo dílo má neuvěřitelně konstantní rysy, což není dáno jen klasickou technikou tapisérií tvořených na principu gobelínu, ale i modernější technikou art-protisu a miniatur od něho odvozených, avšak především Hanzelkovou potřebou dílem vstupovat do interiérů a ovládnout je silou tvůrčí myšlenky. Smyslem Hanzelkovy tvorby je povznášet, oživovat, podněcovat, inspirovat, prostě plně žít.
Možná je to dáno přírodním materiálem, který při tvorbě žádného Hanzelkova díla nebyl umlčen. Tím materiálem byla a stále je vlna: dokonale zpracovaná, barevně pojednaná do tónů, z nichž bylo možno srdcem vytvářet akordy, tu mollové, tu durové. Přírodní základ z umělcova konání nikdy nevyprchal, a to ani v případě, že byl jako umělec stržen civilizací, což dokládá i na výstavě velkým gobelínem s vedutou Prahy. Hanzelkovým nejčastějším motivem je krajina, především kulturní krajina česká, evropská – střídmá, kultivovaná, životodárná, nejednou se však odchylující k vizi, představám, tužbám...
S improvizací pracuje Hanzelka jen v přípravné fázi, nejčastěji formou kresby, malby, kombinované studie; tedy převážně jen tehdy, když se rozhoduje, když se vciťuje, když hledá.
Jaromír Hanzelka patří k nemnoha umělcům, kteří si dovedou připravit osnovu, poctivě tkát a nedopustit, aby se vytvářené dílo rozvlnilo a tím vlastně zdeformovalo. Mnohá díla v Galerii G představují artefakt umně splétaný několik měsíců. Tvorba je pro Hanzelku dobrodružstvím, což lze pochopit zejména z rozdílnosti struktur do díla vložených: patří k nim klasická vazba plátna, vazba keprová, technika vývazu, vazební útky, vertikální, horizontální a diagonální přetahování a další speciality. U Hanzelky jsou utajeny plynulé proměny barev, což jen zvyšuje pocit diváka, že vnímá skutečný zázrak.

Dílo Jaromíra Hanzelky bylo kdysi zasvěcené zhodnoceno Jaroslavem Lakosilem, všichni další teoretici včetně zahraničních z jeho poznatků a analýz vycházejí. Lakosil precizně zhodnotil nejen díla určená pro interiéry v Československu, ale i umělcovy realizace ve Volgogradě a Orenburgu a drobnější práce, jež jsou v uměleckých sbírkách ve Francii, Německu, Maďarsku, Polsku, Dánsku, na Kubě a v dalších zemích.
Hanzelkova výstava v Galerii G není labutí písní. Umělec ještě stále tvoří. Kéž se na tom dlouho nic nezmění.
Výstava potrvá do 1. listopadu.