Nosné téma, vypjaté okamžiky a barevná světla zahalena mlhou. Moravské divadlo ukončilo sezonu v duchovním rázu. Poslední premiérovou inscenací totiž byla opera Zdeňka Pololáníka Noc plná světla. Její světová premiéra se uskutečnila v pátek 28. června.

Ne úplně tradičně zakončilo Moravské divadlo sezonu. Posledním titulem se stal silný příběh s duchovní tematikou. Divadlo uvedlo světovou premiéru opery Zdeňka Pololáníka Noc plná světla. Libreto napsal Josef Hrdlička, světící biskup olomoucký. Předlohou se mu přitom stal text francouzského spisovatele a dramatika Paula Claudela Zvěstování Panně Marii.
Drama o lásce, sebeobětování, hledání víry a smyslu oběti. S těmito atributy se Moravské divadlo rozloučilo před prázdninami s diváky. A odvážný počin byl odměněn velkými ovacemi. Režie se ujal operní a činoherní režisér Michael Tarant. Jeho rukopis byl zřejmý. Typické výrazové prostředky, jakými jsou barevné světýlka, scénická mlha a cáry látky, skvěle zapadaly do koncepce dramatu, které je inspirováno středověkými mirákly a mystérii.

Do hlavních rolí obsadil režisér osvědčené sólisty. V úloze otce se s jistým a přesvědčivým zvučným hlasem představil Jiří Přibyl. Při první premiéře svou příležitost využily i představitelky hlavních ženských rolí. Lea Vítková coby Violéna a Barbora Polášková jako Mara skvěle vykreslily rozdílné charaktery postav. Výborný byl i David Szendiuch, který ztvárnil Petra z Craonu, a Zdeňka Mollíková v roli matky. Méně výrazný byl hlasový projev Petra Martínka, představitele Jakuba. Netradiční byla skladatelova práce se sborem Moravského divadla, který Pololáník používal spíše jako vokální nástroj. Krásnou a tajemnou hudbu významného českého skladatele skvěle zahrál orchestr pod vedením dirigenta Petra Šumníka. Za velké plus považuji umístění titulků, přestože je opera v češtině. Většinou sice bylo sólistům dobře rozumět, ale vzhledem k hloubce textu, jehož důležitost zdůrazňují sami tvůrci opery, divákovi titulky pomohou v orientaci v ději.

Působivost celé inscenaci dodává i netradičně pojatá scéna a již zmíněná práce se světly. Na jevišti stojí pouze jakási kovová konstrukce umístěná na točně se zavěšenými kusy látek a v některých jednáních se objevuje stůl a židle. Přes otevřené orchestřiště vedou dva můstky, rovněž funkčně využité. Otrhané batikované kostýmy ladí s duchem středověku i s charakterem příběhu. Autorem kostýmů a scény je výtvarník Tomáš Moravec. Přesto, že inscenace pracuje hodně s imaginací a tajemstvím, mohlo by být jeviště více osvětlené. Po většinu času je hodně tmavé.
Dlouhý potlesk na konci premiéry svědčil o tom, že se tvůrci vydali správnou cestou a že se světová premiéra vydařila.