Během prvního listopadového víkendu se v Ostravě uskutečnil turnaj Škoda Floorball Cup, jeden z turnajů ze série Europe Floorball Tour, na kterém se představila evropská elita žen a juniorek. České reprezentantky změřily své síly s týmy z Finska, Švédska a Švýcarska. Svou premiéru mezi juniorkami si odbyla útočnice Zuzana Hubáčková, teprve šestnáctiletá rodačka z Liberce, která více než rok nastupuje stabilně v extralize za FBŠ Olomouc.

Vedle juniorek, které na letošním mistrovství světa v Olomouci získaly bronz, se v českém reprezentačním dresu představila také Zuzana Hubáčková. V zápase proti Švýcarkám vstřelila gól, v utkání se Švédkami si připsala nahrávku, se dvěma body se tak stala třetí nejužitečnější hráčkou českého týmu. "Ten můj gól, to byla vlastně taková náhoda, jednou jsem zkusila pořádně vystřelit a padlo to tam," říká o své první trefě s úsměvem.

Je to tedy zápas se Švýcarkami, na který nejvíce vzpomínáte?
Ne, to ne, nejvíce vzpomínám na zápas se Švédkami, které byly podle mě nejlepším soupeřem, z tohoto zápasu jsem si odnesla nejvíce zkušeností. Hrát proti Švédkám byl zážitek na celý život.

Který zápas byl pro vás naopak tím nejtěžším?
Rozhodně utkání proti Finkám, byl to vůbec první zápas na turnaji, nevěděla jsem oproti zkušenějším holkám, co mám čekat, byla jsem hodně nervózní.

V rozhovoru pro florbal.cz jste prozradila, že táta o vás tvrdí, že jste nosič vody. Změnil po víkendu názor?
Tak to nezměnil! Táta byl na všech zápasech a říká, že nejen já, ale vůbec Češky jsou o dva kroky pomalejší než například Švédky. Ty jsou rychlejší, dříve u míčku, taky technicky lepší.

Byl to právě táta, který vás přivedl k florbalu?
Ne, florbal hrávala sestra, chodila jsem se dívat na její zápasy a líbilo se mi, jak se holky radují, tak jsme to taky chtěla zkusit, a u florbalu jsme už zůstala.

S florbalem jste začínala v Liberci, teď více než rok oblékáte olomoucký dres. Bylo těžké zvyknout si na nový tým?
Tak to nebylo vůbec těžké, se změnou týmu jsem neměla vůbec žádný problém. I díky tomu, že jsme přešly společně se sestrou. V Liberci jsem hrávala spíše ve své dorostenecké kategorii, občas za juniorky, tady jsem dostala možnost hrát extraligu, ale když je třeba, zvládám zápasy i za dorostenky nebo juniorky.

Právě díky extralize jste reprezentačním trenérům více na očích, počítala jste s pozvánkou do nároďáku?
Tak tu jsem vůbec nečekala, pozvání mě hodně překvapilo a samozřejmě i potěšilo. Moc bych si přála, kdybych si mohla zahrát i na příštím turnaji, který bude na Slovensku. Uvidíme.