Byla sobota odpoledne, na přelomu března a dubna, krásně svítilo slunce a teplota venku byla nezvykle vysoká na toto období v roce. Prostě místo jara přišlo léto a nikdo to nečekal. Všichni jsme vyjeveně koukali na neskutečné teploty na teploměrech a užívali si obzvláště víkendové výletování – konečně nalehko v krátkých rukávech. Jenže byli i tací, které to, slušně řečeno, naštvalo. A podle hesla – když nemůžu já, tak nikdo – se rozhodli víkendovou pohodu otrávit všem kolem. Aneb kdo je víc? Pracující, turista, člověk?

Prostě opalovačka v březnu, to tu dlouho nebylo. A nabažit se po zimě rovnou léta chvíli trvá. Své to samozřejmě udělalo také s nejoblíbenějším výletním místem pro Olomoučany. Na Svatém Kopečku bylo tradičně přelidněno, stejně jako všechny ostatní víkendy, kdy se udělá hezky. Kdo by také zůstával zalezlý doma? Slunce bylo, ač časně z jara, pro všechny víc než dost, ale dobré nálady už asi ne. Vydat se z Kopečku zpět do Olomouce bylo možné snad jen na vlastní nebezpečí. Autobusy přeplněné, lidé pěkně namačkaní, tělo na tělo, ale ochotní se zmáčknout. Naštěstí není ještě takové vedro, kdy se mačkanice v autobusu mění v ulepenou a nevábně pocítěnou nechutnost. Mačkají se malí, velcí, mladí, staří, někteří se smějí, někteří brblají, ale všichni chápou, že to je tak to jediné, co zmůžou. Klidně si zabrblejte, nebo si počkejte na další. V tu chvíli zrovna jeden z plánovaných autobusů podle řádu nejel. Proč? Netuším. V každém případě to bylo řádně zahořklá voda na mlýn snad největších mrzoutů v okolí, co na trase Samotišky – Olomouc bydlí. To se člověk dozví mnoho zajímavých věcí. Jako že turisti nemají co v autobusech dělat, protože autobusy přece NEJSOU pro ně! Když chtějí na výlet, ať si chodí po svých! Autobusy jsou totiž pro PRACUJÍCÍ, pro ty, co se NEFLÁKAJÍ! Ať táhnou, já mám právo tady jet! – tak pravila postarší paní a kdyby pro to měla "vybavení,“ určitě by zahrabala kopytem, sklonila hlavu s výhružně vytasenými rohy a z nozder by jí funěla pára. Takhle si vystačila jen s hromy a blesky, s mračnem nasranosti co se jí vznášel kolem hlavy a hrubiánským monologem na adresu všech neurvalců-turistů kolem, kteří se odvážili vyjet na výlet autobusem místo vlastním autem. Hlava, nehlava, své místo v přeplněném vozidle si vydobyla. Možná nasbírala cenné zkušenosti někde v ringu, kdo ví. Zkušenosti očividně měla. Možná ji vycvičily jen roky, kdy se jí do "jejího“ autobusu nacpávají vlezlí turisti, zatímco ona musí do práce. Možná by ji překvapilo, že i ti ostaní, co se s ní vezou, někdy chodí do práce a někdy se zase potřebují provětrat a odpočinout si, aby se nezbláznili a taky trochu žili. A objímat v přeplněném autobuse nakrknutou semetriku není to nejpříjemnější, co se vám může stát. Špatná zpráva pro tu paní, která rozbrečela i stísněností vystresované děti, je ta, že turistů se tu nikdy nezbaví, a myslím, že ani nepřinutí dopravní podnik, aby rezervoval autobusy jen pro ty, kdo se tu prokáží, že jedou za prací. Jednoduší by možná bylo, když nechá stovky turistů jezdit autobusem a sama buď vyrazí pěšky, začne jezdit autem, nebo si objedná taxík. Je to rozhodně jednoduší řešení, než se o to pokusit naopak. Že jí turisti pijí krev, ale není jejich problém, nýbrž její. Snad alespoň místním usnadní situaci při cestování městkou dopravou obnovená linka číslo 111. S její četností se ale domnívám, že jen poskromnu. Víkendová podpora by tedy nebyla na škodu. Mačkat se někdy může být romantika. Jenže opravdu jen někdy. Starší paní ani malému dítěti tu romantiku ale nevysvětlíte.