Začátek roku. Září. Jeden z vrcholných zážitků čtvrtého ročníku se blížil a my jsme byli plní očekávání, jak náš společný výlet do Prahy dopadne. A jaké to tedy bylo?

Naše třída 4. D LA se v měsíci září vypravila na kulturně poznávací exkurzi do památkami překypujícího města Prahy. Tedy začátek naší výpravy se započal v pondělí 25. září na olomouckém hlavním nádraží ve společnosti našich vyučujících Heleny Kolečkářové a Aleny Kopecké. Odtud nás vlak odvezl mílovými kroky až do srdce republiky. Po nástupu do vlaku jsme obdrželi nabídku z menu a samozřejmě výtečnou kávu.

Do Prahy jsme dorazili kolem desáté hodiny. Poté jsme se přesunuli na koleje AMU, kde jsme ponechali naše cestovní kufříky. A vydali se po dvou stech devadesáti devíti schodech vzhůru na vrchol Petřínské rozhledny. Odpoledne jsme navštívili vyšehradský hřbitov, Slavín. Spatřili jsme zde mnoho míst odpočinku význačných osobností naší české historie. Jak lépe zakončit večer nežli návštěvou divadla V Dlouhé ulici, na které jsme se všichni moc těšili! Program totiž zněl velice lákavě, W. Shakespeare, Mnoho povyku pro nic. A naše očekávání byla naplněna. Celý sál burácel smíchy a herci sklidili veliký potlesk.

Druhého dne ráno už jsme si to vykračovali na prohlídku Národního divadla. Zde nás přivítala moc milá paní průvodkyně, která nás zasvětila do historie od dob položení základního kamene. Spatřili jsme okouzlující místa a poslechli si celou historii zlaté kapličky. A už jsme se těšili, až tam večer znovu usedneme a zhlédneme představení. Výhled ze střechy byl vskutku dechberoucí. Samozřejmě jsme nemohli odolat a všichni se nevyfotit. Že by jedna na tablo? Rozloučili jsme se a dostali rozchod a čas na občerstvení. Odpoledne jsme kolem patnácté hodiny zamířili na prohlídku Národního památníku hrdinů heydrichiády – kostel Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. – "Nevzdáme se. Nikdy. Jsme Češi!" Náhled do této pohnuté doby nám poskytl krátký film, který zachytil, co se tehdy odehrálo. Když film skončil, vydali jsme se do samotné krypty. Zde nám paní průvodkyně vylíčila velmi barvitě, co se zde událo. Všichni jsme z tohoto příběhu měli husí kůži. V kryptě bylo velmi chladno, a tak nám přišlo až neuvěřitelné, jak se zde dokázali atentátníci vůbec ukrývat. Poté jsme vešli do pravoslavného kostela a zapálili zde svíčky a zabraní do vlastních myšlenek jsme se rozloučili.

Po chvíli cesty jsme dorazili na koleje a chystali se do Národního divadla, ve kterém byla na programu "J. Austenová, Pýcha a předsudek". Byl to výjimečný zážitek, herci byli úchvatní a sklidili veliký aplaus. Tím však náš večer ani zdaleka nekončil... Vydali jsme se plni zážitků do noční metropole. Tady nás naše paní profesorky ostužkovaly u Karolina a popřály nám úspěšné zakončení studia.

Poslední den na nás čekala plavba po řece Vltavě, loď řídil zkušený a žertovný pan námořník, který nám vyprávěl zajímavosti o Karlově mostě a jeho sochách, o budovách, které řeku lemovaly a o tom, jak zde žili lidé kdysi. Následovala prohlídka muzea Karlova mostu, kde nám byl ukázán model zachycující jeho stavbu. Po prohlídce jsme se vydali směrem k pomníku Jana Palacha a Jana Zajíce, kde jsme viděli umělecké - dílo – nazvané Dům matky a Dům syna. A pokračovali jsme zpět na koleje AMU pro naše zavazadla a vydali se směrem k nádraží a nastoupili do vlaku směrem na Olomouc. Cesta ubíhala rychle a my se všichni v pořádku vrátili zpět do naší Olomouce.

Chtěla bych za celou třídu moc poděkovat vyučujícím, a to třídní učitelce Aleně Kopecké a Heleně Kolečkářové, která nám udělala nádherný a skvěle navazující program na celé tři dny.


Redakčně neupraveno