Operní soubor MDO konečně na své domácí scéně představil komickou operu Gioacchima Rossiniho Straka zlodějka (La Gazza Ladra) s níž se koncem ledna vypravil na úspěšné evropské turné. Shodou okolností se v den premiéry ve vedlejší Redutě konala také opera (Slzy Alexandra Velikého), takže někteří sváteční operychtiví diváci omylem trefili na jiné představení, než původně zamýšleli. Straka zlodějka stojí na podobném principu náhod a nedorozumění. Přesto už předehra nám dala tušit, že děj bude plný napětí, ale určitě na konci všechno dobře dopadne.

Početný soubor oděný v klasických historizujících kostýmech (autorka kostýmů Dana Svobodová j.h.) naladil v davových scénách příjemnou, uvolněnou atmosféru, kterou svou rozpustilostí rozpohybovala Michaela Dvořáková v titulní roli. Její Straka je mladá bezdomovkyně z vesnice nedaleko Paříže, která si hraje s odlesky zrcátka a kradené blýskavé věci ukrývá v dutém stromě. Svou přezdívku získala pro svůj "strakatý" obleček a zcizením stříbrné vidličky dostane krásnou služebnou Ninettu (Elena Gazdíková) až do vězení a nebezpečí smrti.

Za Ninettou na statek Fabrizia Vingraditta (Jakub Kettner) přichází její zoufalý otec Fernando Vilabella (Vladislav Zápražný), starý, poctivý voják. Když jeho pluk táhl k Paříži, žádal svého důstojníka o propustku, aby mohl vidět dceru. Ten mu to zamítl a v hádce na něj dokonce vytáhl zbraň. Voják učinil totéž, za což byl odsouzen k trestu smrti. Tak se stal dezertérem a bez prostředků se skrývá nedaleko statku, kde pracuje Ninetta. Žádá ji, aby prodala vidličku z rodinného stříbra a peníze ukryla do dutého kaštanu.
Úlisný rychtář (Jan Šťáva j.h.) se Ninettě dvoří a je dotčen jejím odmítnutím. Jelikož má ve své moci dopadení jejího otce, je nabíledni, kudy se směr jeho pomsty bude ubírat. Na statku se ztrácí příbory, Ninetta je neprávem obviněna a nebýt důvtipu přítele Pippa (Hana Kostelecká), který ztacené věci v úkrytu straky najde, dopadlo by to s Ninettou a její láskou k statkářovic synovi bledě. V rozuzlení dá král vojákovi milost, straka dostane výprask a Ninetta s jejím milým jsou šťastni, stejně jako všichni vesničané krom padoucha rychtáře.

Publikum živě reagovalo už na počáteční scénu opěvující víno. Každé zdařilé sólo vzbudilo potlesk, premiéroví návštěvníci odměnili účinkující na konci obou jednání opět srdečným potleskem. Dirigent Miloslav Oswald na děkovačce s radostí hodil svou růži do orchestřiště dívčí části houslového křídla, které si tuto poctu skutečně zasloužilo. Lidé z divadla odcházeli v dobré náladě, kterou jim nesmrtelný Rossini svou líbivou a melodickou operou zajistil. Libreto Giovanniho Gherardiniho, zkrácené především ve druhém jednání ku prospěchu celku, bylo vysílano titulkovacím zařízením v překladu Kvida Sandroniho. Překlad s množstvím archaismů bohužel zaujal pozornost diváků i gramatickými hrubkami.

Inscenace si získala přízeň především šarmantní a konkrétní režií hostujícího Martina Otavy, polyfunkční bílou scénou zdobenou miniaturními portréty, na níž vynikly barvy světel (autor scény Ján Zavarský j.h.) a pěveckými výkony výše jmenovaných interpretů. I když některé pěvecké výkony nedosahovaly úrovně celku (Zdeňka Mollíková jako statkářka) a banalita zpracování některých situací ještě víc zdůraznila naivitu celého příběhu, je tato inscenace vhodným oddechovým titulem pro rodinnou vycházku za kulturou.