Tak je to tady. Po spoustě tvrdých slov, chaotických výroků, vyhrůžek barikádami, smlouváním i nesmlouvavým přístupem jsme se dočkali. Máme tu odborovou stávku. Bossové zastupující pracující lid prohlásili, že reformní tendence vlády jsou moc. Povstali tedy od rautových stolů a se slovy: lidi, vždyť jsou to vaše peníze a životy, zaveleli k pracovnímu bojkotu. A lid je, alespoň částečně, vyslyšel. Tak jsme dnes ohromeni i ochromeni.

Přeze všechny ty barikády a řešení toho, jakým dopravním prostředkem se kdo dostane dnes do práce, trochu zanikl důvod odborové stávky. Jsou to vládní reformy důchodového, zdravotního i sociálního systému. Reformy, které vzhledem ke zvětšující se stárnoucí populaci řeší i pár let většina evropských států. Tedy kromě jižansky rozvolněných povah typu Řecko a Portugalsko. Ty se asi rozhodly, že bude pohodlnější, když stát postupně zkrachuje a oni se zatím vyřádí na demonstracích a budou pobírat absurdní státní příplatky a dotace. Zbytku Evropy je zkrátka jasné, že je nás moc a stárneme a za chvíli bude málo těch, kdo by na nás vydělávali. Na řadu tedy přišly reformy – nejsilnější téma posledních parlamentních voleb. A lidé si pomocí uren vybrali proreformní politiku. Jako by si však neuvědomili, že to znamená omezit i sebe sama. "Ta stávka je potřeba. Vždyť ti politici jsou jen prasata u koryt, co neberou na normální lidi ohled a obírají je o peníze.“ Takové a podobné výroky zněly v poslední době z úst nabroušených lidí. A to už se ke slovu dostávají odborové svazy. Když z lidu zní hlas nespokojenosti, je čas sundat kravaty, povolit si pár knoflíčků u košile a nechat na sebe zamířit objektivy kamer. Voda na odborové mlýny byla nahnána a bodří pánové tvářící se jako zachránci pracujícího lidu se dostávají do záře reflektorů. Otvírají své slovníčky populismu a začínají dávat dohromady úderná hesla. S výrazem ve tváři značícím, že lidé vydělávající pár tisícovek měsíčně mají svěřit své osudy do jejich rukou, neboť oni jsou stejní, vypouštějí směrem k vládě první vyhrůžky a ultimáta.

Z dálky by se zdálo vše v pořádku. Utiskovaných pracujících se zastanou zástupci z jejich řad. Při bližším pohledu však zjišťujeme drobné skvrnky, které se z velikosti mexického dolaru rozpínají do rozměrů skvrn slunečních. Odborářští bossové jaksi opomínají lidem sdělit, že místa, která zastávají, se co do výše platu od těch politických nějak moc neliší, ba naopak. Že nakládají se stomilionovými rozpočty na fungování svých organizací. Že to prostě již dávno nejsou lidé, kteří po tvrdé šichtě v práci pověsí na hřebík své montérky a jdou rokovat se svými odborovými kolegy o tom, jak prosadit půlhodinovou pauzu na oběd. Hrdina socialistického seriálu Synové a dcery Jakuba skláře, který v potu tváře na počátku dvacátého století zakládal první odbory, se při pohledu na současné odborové špičky, místo v hrobě, musí obracet v televizním archivu – kam také mimo jiné patří.

Člověk se tak nestačí divit troufalosti lídrů stávky. Ti poté, co zhasnou světla kamer, svlékají svůj pracovní oděv v podobě rozhalených košil s žoviálně ohrnutými rukávy a převlékají se do Lacoste triček a nažehlených bílých kalhot odcházejíc si zahrát golf. Vždyť co lepšího dělat v den jedné z největších stávek v historii novodobé České republiky než, jak sami odboráři přiznali, zahrát si dlouho plánovaný golfový turnaj s kolegy ze zahraničí. Marně se nyní snažím najít rozdíl mezi nimi a těmi zlými politiky, kteří jsou po právu kritizovaní za to, že si mnohdy užívají za státní peníze.
A co je podle mě na tom to nejhorší? Že takovéto chování odborářských bossů v mých očích shazuje i snažení běžných stávkujících, kteří prosazování své představy o současné nespravedlivé situaci myslí skutečně vážně. Neodbytně se mi totiž dostává do hlavy myšlenka, že demonstrují proti způsobům a chování politiků, ale ve jménu lidí, kteří se chovají stejně bezskrupulózně a falešně jako samotní politici. Vždyť odboráři se svých výživných míst drží také pevně, s lidmi manipulují stejně tak jako politici a o peníze je obírají neméně. Odborářské rozhodnutí o dnešní stávce totiž přišlo tento stát, tedy lid, podle předběžných odhadů na několik miliard korun.