O ekonomické krizi se toho napsalo a namluvilo hodně. Dle mínění řady makroekonomů už je vlastně za námi, její následky však stále pociťujeme a pociťovat budeme ještě dlouho. Jedné oblasti jako by se však na pohled ani nedotkla: i v době jejího největšího běsnění brázdily olomoucká prostranství a ulice buldozery, bagry a další těžké stroje. A kutaly a vylepšovaly.

Penězotoky krize přiškrtila bezpochyby i v oblasti veřejných investic, přesto lze bez většího vzpomínání a přemýšlení najít v našem městě příklady staveb, které vznikly či vznikají v posledních měsících a budou tu určitě i s našimi dětmi a vnoučaty. Zcela novou podobu dostává přednádraží, jedna z nejfrekventovanějších olomouckých lokalit. Zásadní změnou procházejí olomoucké parky, v nichž omládne nejen kaštanová Rudolfova alej, ale i na mnoha místech dosti zdevastovaná síť asfaltových cest. Na dohled od centra mizí rozlehlé zříceniny areálu Mila a již brzy je mají nahradit načančané budovy zbrusu nové městské čtvrti. Tou se navíc budou prohánět také tramvaje, protože v plánu na nejbližší roky je rovněž propojení centra a sídlišť na jihu Olomouce tramvajovými kolejemi.
Další nové stavby už všichni Olomoučané možná tolik nevnímají, přesto se jedná o velké projekty v ceně mnoha milionů. Velkou a hypermoderní kuchyni s jídelnou dostalo hejčínské gymnázium, zásobovat jídlem bude i další instituce a stravovat se zde mají také senioři. Na několika místech ve městě vznikla nebo vznikají nová dětská hřiště, díky nimž se k lepšímu mění i vzhled jejich nejbližšího okolí. Den po dni roste nová tribuna fotbalového Androva stadionu i nedaleký hotel, jenž má splňovat i přísná kritéria náročného zahraničního turisty. A tolik nově předlážděných chodníků v různých částech města jako v posledních měsících už také dlouho nepamatuji.
Za to vše bych chtěl investorům, ať už jsou jimi město, kraj, stát či soukromník, poděkovat. I když ne vždy s jejich prioritami nebo konečnou podobou jejich snažení souhlasím. Osobně bych si dokázal představit třeba rychlejší výstavbu asfaltových stezek, které by umožnily dostat se zejména cyklistům bezpečně a komfortně dál od dopravně přetížené aglomerace. Uvítal bych vznik městské multifunkční haly pro sportovní a kulturní akce (ta univerzitní svou kapacitou nestačí) i druhého krytého plaveckého stadionu (pro změnu třeba pod hlavičkou Univerzity Palackého, aby se ulevilo tomu našemu společnému, městskému). Ale to jsou jenom má subjektivní přání a preference. Hlavní je, že se peníze točí, lidé mají práci a mnohá místa našeho města dostávají (snad) hezčí podobu.
O hospodářské krizi na konci první dekády nového tisíciletí se bude zcela určitě psát v učebnicích dějin ekonomie ještě za hodně let. Jsem ale rád, že v té naší, regionální dějepravě nebudou přítomná léta popisována jako temné období, kdy vše staré chátralo a nového nic nevznikalo. A snad to tak vydrží i nadále. Alespoň dokud nevyschnou evropské zdroje...