V Olomouci existuje již řadu let místo dnes takřka legendární, znají ho všichni – jeho legenda se odvíjí už od předrevolučních let, kdy tu své zázemí a azyl nalezlo velké množství undergroundových a všelijakých různých individualit. A undergroundové ovzduší zde přežívá dodnes. Ano, dnes bude řeč o místě s neopakovatelnou atmosférou, kde se schází studenti, umělci, všemožné individuality i obyčejní štamgasti. Povídání o Ponorce začíná.  

Hospoda U Muzea? Zapomeňtě! To je jen krycí název pro něco, co stojí v blízkosti muzea, ale ryze kulturní prostředí muzejního charakteru nečekejte. Do Hospody U Muzea stejně nikdo nechodí, všichni jdou na pivo do Ponorky. Jakmile se vám zavřou dveře za zády, ponoříte se do Rudovo-Liborova království, které si žije samo pro sebe, tak trochu mimo okolní svět. Asi už jste pochopili, že tady nenajdete nablýskanou, voňavou hospůdku s nagelovaným hošíkem v černobílém, s úsměvem a otázkou na rtech: "Co si přejete, prosím?"
Tady se sází pivo za pivem, proložit ho smíte třeba rumem, ale nikdy, opravdu nikdy nechtějte čaj. On k vám sice doputuje, ale nejspíš tak někomu způsobíte šok a urážku v jednom a ještě dostanete pavučinu jako bonus v hrníčku. Čaj je taky to poslední, proč by sem někdo chodil.

Zajít sem můžete ale třeba i v době oběda na dobrou polévku za dvacku nebo třeba výtečný sojový gulášek. Pravá ponorkovská atmosféra se obvykle rozproudí až k večeru. Prostory se zaplní, vytvoří se charakteristická kouřová clona a hosté se hodinu od hodiny, pivo od piva stávají přátelštějšími a hovornějšími. Tu někdo vytáhne kytaru, tu zas housle, flétnu či akordeon a "orchestr" je na světě. Zpívat, tančit i se jenom veselit může každý, a to nejen s amatéry, ale se skupinami jako DG 307, Free Jazz Trio, Los Perdidos, Záviš, Bluesberg, kteří Ponorku čas od času navštíví. Svědky můžete být i autorských čtení, jako za starých undergroundových časů, kdy své texty předčítali Ivan Martin Jirous, Pavel Zajíček a dodnes i J. H. Krchovský.

Možná si řeknete, jak se do takové "ponorky" vměstnají všichni, kdo vyrazí třeba za DG 307. Vměstnají – a taky namačkají, nahečmají a nebo prostě narvou. Asi se tu řídí heslem, že dobrých lidí není nikdy dost a pro každého se místo najde.