Mohl tam být kdokoliv z nás. Těžko najdete Olomoučana, který se denně pohybuje po centru a neprochází ulicí 8. května. Kolem domu, ze kterého se v pondělí zřítil kus zdiva a pohřbil starou paní. Pár dnů po nehodě se však zdá, že se tragédie, při níž mohl zemřít kdokoliv z nás, tak nějak zamete pod koberec. Řekne se "nešťastná náhoda" a jde se dál.

Byl jsem tam, v pondělí krátce po desáté hodině. Rušnou ulici rozdělily policejní pásky na dvě zóny. Zónu smrti, ve které pod hromadou cihel ležela paní, která byla ve špatnou chvíli na tom nejšpatnějším místě, a zónu života, ve které se tísnili lidé, kteří nedokázali uvěřit tomu, co se stalo. Mobilní telefony přestaly fungovat, jak se všichni snažili dovolat svým blízkým, aby si mohli "sobecky" oddychnout, že jsou všichni v pořádku. V šoku byli i jindy cyničtí redaktoři černých kronik. I oni totiž chodí po ulici.

Byl jsem tam i o pár hodin později, když budovu prohlížel statik. "Já za to nemůžu," kroutil hlavou majitel domu. "Nedalo se to odhadnout," potvrzoval jeho nevinu statik. Vzápětí však potvrdil děsivou pravdu. Může se to stát kdekoliv podél tramvajové trati. Čím blíž domy jsou, tím hůř. Jediné, co by mohlo pomoci, je podložit dlažbu gumou a zabránit otřesům. Tak, jako to radnice provedla před čtyřmi lety v Denisově a Pekařské. Akce tehdy stála sto milionů. Opravíme celý úsek od náměstí Hrdinů až k Paláci, slibovali radní se skleničkou slavnostního šampusu v ruce. Euforie z přestřižené pásky však brzy vyprchala. Ulici 8. května opravíme zároveň s rekonstrukcí Prioru, zněly o dva roky později z radnice hlasy solidárních politiků, jimž leželo na srdci dobro občanů, kterým nechtěli ulici rozkopat na dvakrát. I tato slova zapadala prachem, Prior dál připomíná zlatý věk betonu a na ulici 8. května nikdo krumpáč nezvedl. Když byste se minulý týden na radnici zeptali, kdy dlouho slibovaná rekonstrukce začne, řekli by vám něco vyhýbavého o chybějících stamilionech a těžké době. Teď zemřel člověk. A vyhýbavé hlasy odmítají vinu s tím, že je potřeba vše řádně prošetřit (rozuměj: zamést pod koberec). Tu objektivní pravdu, že za pád zdi mohou tramvaje, kvůli kterým se celá desetiletí třese prastará ulice jako osika, nechce jaksi vzít žádný z městovládců na vědomí. Jediné, co se stane, že možná proběhne nějaká prověrka, která skončí "na neochotě majitelů domů spolupracovat".
Stamiliony radnici chybí dál, velkolepé plány však přesto uvádí v život. Velké změny čekají Dolní náměstí. Za sto dvacet milionů. A nová tramvajová trať povede od tržnice až za Rooseveltovu ulici. Za půl miliardy. Je pěkné, že se město rozvíjí. Ale pokud nám v jiných částech má (bohužel doslova) padat na hlavu, ať si ten pokrok radní nechají. Raději budu přes Dolní náměstí klopýtat a na Rooseveltovu si dojdu pěšky nebo dojedu autobusem, než abych riskoval, že na mě uprostřed dynamicky se rozvíjejícího města spadne kus domu.