Jaké to je opustit pohodlí svého domova a vydat se na pouť Buddhovým učením a projít mnišským tréninkem uprostřed pralesů? Na ostrově ve tvaru slzy v Indickém oceánu strávil Lukáš Mezuliánek více než dva roky. O své zážitky, zkušenosti a především o svou víru se včera v galerii Střední formát podělil s olomouckým publikem.

Srílanská demokratická socialistická republika je stát v jihovýchodní Asii, který leží na ostrově Cejlon, což byl také do roku 1972 oficiální název státu. Rozlohou se dá srovnat s Českou republikou, počet obyvatel je však dvojnásobný, polovina populace navíc žije na poměrně malé jižní a jihozápadní části ostrova. Náboženství dominuje buddhismus (cca 70%), kterému byla věnována podstatná část interaktivní přednášky. Většina příchozích uvedla, že přišli právě kvůli zájmu o toto náboženství.

Lukáš Mezuliánek se věnuje výuce Buddhova učení (Dhammy) od roku 2003, kdy se vrátil z Asie. Spíše než o náboženství se prý jedná o metody zvládání každodenního života. Denní harmonogram na Srí Lance zahrnoval meditaci, výuku a pindadpátu, což je pochůzka za almužnou. Nejsvatějšími předměty jsou pro buddhistické mnichy mísa, do které laici vkládají almužní jídlo a roucho, jež musí v obydlených oblastech zakrývat obě ramena, ve svém příbytku nosí pravé rameno odhalené. Spodní roucho si mniši nesvlékají ani při sprchování. Mnich také nesmí za žádných okolností přijímat peníze, protože ty pak dávají člověku možnost ovládat a manipulovat své okolí. Vlastnictví peněz s sebou přináší také mentální zátěž. Evropská společnost je podle Mezuliánka neurotická, neustále jsme ze všeho ve stresu, bojíme se nemocí a ztráty majetku.

Přednášející hýřil vtipem a popsal i zážitky, které byste od mnicha asi nečekali. Víte, jaké to je šlápnout bosou nohou do opičího exkrementu? Moc příjemné prý ne. Také jsem netušila, že mnichem se mohou stát i ženy (ano, včetně oholení hlavy). Rozdíl pak téměř nepoznáte. Překvapila mne i srílanská prodejna obuvi Baťa. Mluvené slovo doprovázela téměř stovka fotografií klášterů, v nichž mnich pobýval, i samotných obyvatel a cejlonské přírody. Například klášterní kuchyně vypadala velmi skromně a na nějakého toho většího pavouka na čajové konvici si prý časem dá zvyknout. Uštkne-li vás had a nejbližší nemocnice nebo jiné místo, kde by se vám dostalo pomoci, není v dosahu, pohodlně se usaďte, meditujte a beze strachu přejděte do jiné dimenze. Pokud potkáte medvěda, leoparda nebo jinou šelmu, rozhodně se jí nemáte dívat do očí, protože by to považovala za výzvu k souboji. Zachováte-li klid, nemělo by se vám stát nic zlého.