Poklidný sváteční večer včera 28. září zpestřilo vystoupení komorního sboru Matinů Voices. Druhý koncert Podzimního festivalu duchovní hudby se konal na netradičním místě, v kostele sv. Kateřiny a posluchačům se tak otevřely brány dalšího možného sakrálního místa pro konání duchovních koncertů. Přívětivý, až intimní interiér kostela vybízel k natěšenému očekávání dobrého průběhu koncertního vystoupení jednoho z nejlepších vokálních komorních těles u nás.

Hned v úvodní skladbě bylo publikum mile překvapeno promyšleným prostorovým rozvržením dvou vokálních skupin a sólisty. Ačkoliv celkový počet zpěváků ve sboru je třináct, sbormistr si nechal v presbytáři pouze pět zpěváků, další, včetně sólisty (přednes recitativní formule), rozezněli chrámový prostor z kůru. Určitě nebudu mluvit pouze za sebe, ale o další překvapení v úvodní skladbě Miserere Gregoria Allegriho, se postarala sopranistka, která dokázala svůj bezchybný a jistý zpěv (až tříčárkované c!) vynést téměř do nebeských výšek, z kterých příjemně mrazilo. Celkově skladba působila velmi plasticky díky zmíněnému prostorovému rozložení, měkce zněly jemné ozdobné floskule, typické pro italský zpěv raného baroka. Pak následoval rychlý skok do 20. století se skladbou Benjamina Brittena Hymn to St. Cecilia op. 27. Ačkoliv byla tato skladba naprosto dokonale a precizně dynamicky, deklamačně a rytmicky zvládnutá, její skutečnou hudební a interpretační hodnotu nedokázala ocenit většina posluchačů, přece jen, je to dílo, které si žádá větší posluchačskou vzdělanost. Příjemné a vítané pokračování programu představovalo Čtvero písní o Marii Bohuslava Martinů. Hřejivě a líbezně se poslouchaly nám blízké harmonie českého skladatele a vlastně i poetika zhudebněných textů. Celkem uspokojivé byly i závěrečné duchovní písně Michaela Tippetta Five Negro Spirituals. Martinů Voices spirituály přednesl spíše v umírněném projevu, než by od přednesu černošských spirituálů očekávalo. Určitě taková umělečtější způsob interpretace byl vhodnější a uctivější k danému místu a poslání festivalu. Projev Martinů Voices byl po celou dobu konání koncertu nesmírně disciplinovaný a zároveň působil uvolněně, ne akademicky naškrobeně až uškrceně, ale výsledný dojem byl prostě naprosto hudebně dokonalý. Za výsledkem veškerého hudebního zpracování stojí charismatická osobnost sbormistra Lukáše Vasilka a jeho soustředěné a osobité vystupování a vedení sboru po celou dobu trvání koncertu.