Svědkem příjemného a radostně očekávaného hostování španělského symfonického orchestru z Córdoby byla v pátek olomoucká Reduta. Teprve v roce 1992 založený orchestr si vydobyl v krátké době skvělou pověst a je pokládán za přední orchestr Pyrenejského poloostrova.

Orchestr přijel do Olomouce se svým temperamentním šéfdirigentem Manuelem Hernándezem Silvou, vystudovaným ve Vídni, a se sólistkou Jeong-Won Suh, jež prošla odborným školením v USA. Současný hudební svět má výrazné globální rysy, jež jsou výsledkem permanentních kontaktů prakticky všech národních a kontinentálních škol, přesto je příjemné pozorovat, že ona pověstná národní či regionální provenience se nevzdává svých specifik a uplatňuje se do té míry, že hostující orchestry jsou pro posluchače všude minimálně osvěžujícím zážitkem.
Orquesta de Córdoba byl v Olomouci oceněn právě proto, že ona specifičnost mu byla do té míry vlastní, že okouzlila. Nejsilnějším momentem pro posluchače byl zřejmý temperament, umocněný dramaturgií, jež preferovala španělské skladatele první poloviny 20. století, kteří ve Španělsku i v Americe ještě programově usilovali o výrazné uplatnění lidových tradic ve vážné hudbě.

Úvodní skladba Silvestra Revueltase Redes byla vytvořena jako programní hudba k filmu. Je dramatická, dobře vystihuje dějové proměny a charakter děje. Do koncertní podoby suity o pěti částech ji upravil Rakušan Erich Kleiber v době 2. světové války. Skladba Redes (Sítě) umožnila představit všechny nástrojové skupiny orchestru a vydat svědectví o jejich vysoké profesionalitě.
Okno do slovanské hudby bylo otevřeno interpretací raného Prokofjevova Koncertu č. 1 Des dur pro klavír a orchestr, v němž se skladatel projevil jako svébytný experimentátor a hudební bouřlivák. Řekli bychom, že kouzlil. Totéž činila v roli sólistky klavíristka Jeong-Won Suh z Koreje, jejíž fantastický přednes ocenilo publikum nadšeným aplaudováním. Orchestr nehrál žádnou podřadnou roli a koncertoval tak citlivě, že nezanikly ani další půvabné pasáže, jimiž skladatel obdařil další nástrojové skupiny. Prokofjevova skladba svou útočnou rytmizací v některých částech do koncepce hudebního večera ideálně zapadla.
V druhé časti koncertu byly zařazeny baletní kompozice a posluchačům se dostalo poučení o španělském temperamentu v naprosto ladném hávu. Známější Manuel de Falla byl představen 1. suitou z Třírohého klobouku, v níž svou melodičností vynikl Tanec mlynářky a závěrečný Společenský tanec. Z díla Argentince Alberta Ginastery byl zařazen jednoaktový balet Farma. Posluchače zaujala mimo jiné lyrická Idyla za soumraku, která v daleko dramatičtějších třech částech působila jako přívětivé intermezzo a naznačila skladatelovy ne plně využité předpoklady k jemné hudební poezii.
Nadšení publika bylo natolik sugestivní, že orchestr nešetřil přídavky. Byly z okruhu podunajské provenience, ale natolik líbivé, že se jim tleskalo, jako by šlo o přídavky z české kotliny či moravských úvalů.