Nemylte se, oslovení soudruzi z titulku nemá být nevydařeným pokusem znectít milovníky pohybu na dvou kolech totalitní titulaturou. Naopak se jím chci přihlásit k tomu, že i já se počítám do široké skupiny vyznavačů cyklistiky. Ale zatímco obvykle za zájmy bicyklistů bojuji alespoň slovem a perem, tentokrát je musím, ač nerad, pohanět. Začínají jich totiž být plné chodníky...

Účastníky silničního provozu (tedy nás všechny, co musíme chtě nechtě čas od času využívat veřejné komunikace) lze trochu zjednodušeně rozdělit na motoristy, cyklisty a pěší. Tyto tři skupiny se spolu setkávají v jednom (a mnohdy stísněném) prostoru, který slouží k přepravě z místa na místo. A někdy také trochu k zábavě, jako je tomu v případě pěší i cykloturistiky, procházek či rekreačního běhu. Ať se to všem třem zmíněným skupinám líbí, nebo ne, měly by si při těchto aktivitách co nejvíce vyhovět, pokud možno si nepřekážet a samozřejmě si neublížit.
Ale v tom je ten kámen úrazu. Každý z oněch tří způsobů pohybu z místa na místo je poněkud jiný. Svou rychlostí, nároky na prostor, schopností reagovat na různé situace a kdoví čím vůbec ještě. A tak se motoristé, cyklisté a pěší čas od času dostávají mezi sebou do sporů a potyček. Kolaři a pěšáci přitom vystupují vůči motorizovaným účastníkům silničního provozu často jako spojenci, až se někdy zdá, že mezi oběma tábory vznikl hluboký příkop a situace už se spíše podobá regulérní válce.
Sám se počítám především mezi pěší a občas i mezi cyklisty. Přesto mě právě členové mé druhé oblíbené skupiny dokázali v posledních dnech několikrát pořádně nazlobit. To když jsem jim musel jako chodec uskakovat z cesty na chodníku, po kterém se proháněli bez ohledu na to, že vedl podél dobře vyasfaltované, široké a auty nijak přeplněné cesty. A nejednalo se o žádné puberťáky na bikrosových speciálech. Tu si klidnou vilovou čtvrtí v Neředíně plula po chodníku na kolech dvojice dam středního věku, támhle zase svištěl prostorem pro pěší v Litovelské ulici dobrou dvacítkou asi třicetiletý cyklista. A zkuste se vypravit do nově zrekonstruované aleje ve Smetanových sadech - proběhnout se, na brusle nebo jen tak se psem či dětmi na vycházku. Přestože jsou po obou stranách parku vedeny pohodlné cyklostezky, spousta bicyklistů raději rozráží davy na místech, kde vůbec nemají co dělat.

Provoz na přetížených českých a moravských silnicích bude neúměrně houstnout dál, nedělejme si žádné iluze. A spolu s tím bude, obávám se, stále více přibývat rozmíšek mezi těmi, kteří pro svůj přesun používají kola čtyři, dvě, nebo žádná. Některým konfliktům lze ale určitě předejít, a to poměrně snadno a bez velkého nepohodlí. Proto prosím nás cyklisty za (také nás) chodce: nechme chodníky těm, jimž patří, a vraťme se na silnice a cyklostezky, kam zase patříme my.

P.S. A stejně mi to na závěr nedá: těch cyklostezek by mělo být podstatně víc!