Zajímavého mluvčího mělo první poprázdninové setkání Klubu přátel výtvarného umění Olomouc. K naplněnému sálu promluvil na téma Čím jsem žil se zaměřením na svou sochařskou tvorbu Zdeněk Přikryl. Host, jenž v minulém roce překročil svou osmdesátku, ale přítomné přesvědčil, že jeho samotného se věk příliš netýká.

Po oficiálním zahájení a přivítání se chopil slova samotný Zdeněk Přikryl a půldruhé hodiny provázel posluchače po své životní pouti, ateliérech a tvorbě. Osnovu jeho projevu tvořilo 120 obrazových dokumentů, s jejichž pomocí se účastníci besedy vydali z Přikrylova ateliéru s výhledem na Horní náměstí a sloup Nejsvětější Trojice nejdříve do Chomoutova a z tohoto mistrova rodiště rovnou po stopách jeho sochařské tvorby do všech osmi postupně nabývaných a opouštěných olomouckých ateliérů, ale i na zahraniční cesty, na velké výstavní expozice v našich zemích, ale i v zahraničí, kde zejména Francie a Itálie patřily k nejvýznamnějším. Pozornost byla věnována i mnohem intimnějším rodinným koutům v Hranicích nebo zahradám přátel, kde jsou dodnes Přikrylovy plastiky dokladem jeho mistrovské umělecké produkce.

Zdeněk Přikryl svým proslovem prokázal obrovskou paměť, čilost mysli a cit pro časovou posloupnost. V jeho životě a tvorbě nehrála velkou roli náhodnost, na to byl příliš velký pragmatik. Logika jeho tvorby je rozložena v celém kulturním odkazu Evropy, v konkrétní inspiraci, v dědictví jako ve východisku, ze kterého se dokázal odrazit a dospět k uměleckému záměru, často k tvůrčím, dosud nevídaným nuancím. Hrdiny hodnými jeho tvůrčí pozornosti byli Don Quijote, Ikarus, Kentaur, Prometheus, Ukřižovaný, Archanděl, Niobé, Lotova žena, Leonardo, Lafayette, Mozart, Moore, Bourdelle, Beethoven, Mahler, Rodin, Rolland, Komenský, Zrzavý, Fischer, Palacký, Palach.
Přikrylovo vyprávění mělo vysoký kulturní náboj a jeho jednotlivé části tvořily kompaktní celek, v němž nebylo místo pro prostřednost.