První sněhové vločky nevyhlížely tuto zimu jen děti, dychtivé sáňkování, sněhuláků a dalších radovánek. S obavami je očekávaly i radnice a obecní úřady v celé zemi. Právě na jejich bedra totiž stát přeložil úklid chodníků. Zatímco majitelé domů si tak mohou nechat ruce v kapsách, úředníci mobilizují lopaty.

Včera konečně napadl pořádný sníh. Žádná podzimní dvoucentimetrová kalamita, ale regulérní zimní nadílka. Dnes, den poté, se ukazuje, že černé prognózy se nenaplnily. Tramvaje i autobusy jezdí, veřejné osvětlení svítí, jako by se nechumelilo a důchodci se sunou prostředkem silnic stejně jako loni.
Metaři vyrazili do ulic hned zrána, přestože stále chumelilo a taky byla jejich práce trochu sysifofská.
Včera jsem v centru potkal zajímavou skupinku. Prošedivělý muž v zelené kombinéze vedl svou pracovní četu, složenou ze samých žen ve středním věku. Všichni třímali v rukou lopaty a zasloužilý předák trpělivě vysvětloval svým ovečkám metařské triky. Ty ženy se nejspíš chytily pomocné ruky ministerstva práce a veřejnou službou si zvýšily sociální dávky. Pěkná hladová zeď.

Neprošel jsem všech tři sta kilometrů městských chodníků, ale musím konstatovat, že při běžném pohybu po centru i periferiích jsem si vystačil s běžnou zimní obuví a sněžnice zůstaly v batohu.
Neklizených chodníků je méně. Je to logické, zatímco dříve musely na mnohým místech čekat, až se majitelé domů vrátí z práce, teď jsou v ulicích profesionálové. Proto jsou určitě uklizené i kvalitněji. Pravda, městské solničce pouštějí technické služby pořádně žilou a co na to řekne Matka Příroda, bude možná ještě zajímavým zjištěním. Každopádně úředníci situaci zvládli a kalamitu odvrátili. Ještě aby ne, za třicet milionů.