Literární klub Olomouc uspořádal minulý víkend autokarový zájezd do Krakova a okolí. Nebylo to náhodné. Malopolsko, jehož metropolí Krakov je, sdílelo s Českem velmi dlouho v rámci Rakouska-Uherska stejné osudy a vzájemné kontakty mezi oběma našimi zeměmi nejsou ani dnes zanedbatelné, což u nás nevnímají pouze polonisté.

Charakter zájezdu byl především poznávací. Je dobré znát sousedy, vnímat jejich přednosti a uvědomovat si rozdíly, jimiž se můžeme vzájemně obohacovat. Poláci jsou národem hrdým, od čehož se odvíjí i odpovídající pocit sounáležitosti, větší odpovědnost a méně vandalství, než registrujeme u nás. Pozoruhodná je i jejich pozornost ke všemu, co by mohlo být předmětem zájmu cizinců, a schopnost je na to upozornit. Nikoho jsme neslyšeli lamentovat, i když z našeho hlediska v Polsku přežívá mnohem víc civilizačního manka z dob totality než u nás. Při dobré vůli to nebylo obtížné přehlédnout; naše vnímavé oko zaregistrovalo, že i vandalismus (včetně sprejerů) je tam v porovnání s našimi poměry úplně v plenkách.

Hrdost Poláků graduje při prezentaci památkových objektů. Polští průvodci jsou neskonale nadšení patrioti a je na nich zřejmé, že si váží každého, kdo o ně projeví zájem. Seznámit se s Wawelem a tamní katedrálou znamenalo projít jak polskou minulostí, v níž všechno zlé bylo podle nich příležitostí k posílení národní odolnosti, tak i uměleckým odkazem, který Poláci vnímají jako odkaz, jenž zavazuje. Nebylo bez zajímavosti registrovat, co všechno „své“ vnímají jako bezkonkurenční i v rámci světa. Naše rezervovanost v Polsku roztávala a historickým jádrem Krakowa po královské cestě a dalším místy jsme procházeli s velkým zaujetím. Výrazným rysem Poláků je zbožnost a s tím související turistické preferování sakrálních památek.

Nezapomenutelný zážitek nás čekal při večerní prohlídce židovské čtvrti Kazimierz spojené s posezením v židovských hospůdkách s rozsvícenými sedmiramennými svícny.

Neděli jsme věnovali solným dolům ve Vieliczce, které se právě před třiceti lety dostaly do seznamu památek UNESCO a patří k objektům, kterým věnují Poláci velkou pozornost. Prohlídková trasa vede dlouhými štolami a mnoha sály a umožňuje návštěvníkům velmi podrobné, téměř důvěrné seznámení se skutečným turistickým skvostem. V posledních letech byla trasa solným podzemím výrazně prodloužena a muzeum obohaceno o exponáty nevídané krásy. Mnohé mají vysokou uměleckou úroveň.
S polskou religiozitou souvisí i pozornost, která je věnována církevním památkám. Uvědomili jsme si to zejména při zhlédnutí poutní Kalwarie Zebrzydovské. Velký klášterní komplex s četnými křížovými a vzájemně propojenými cestami obsahuje více než čtyřicet zastavení. Všechny stavby se rozkládají v tzv. Poutním parku, který spolu s výstavnou a cennou bazilikou Matky Boží Andělské a dalšími stavbami byl zahrnut jako místo s mimořádnou duchovní silou do seznamu památek UNESCO.
Poláci jsou národem, který s velkou úctou připomíná své umělce a duchovní velikány. Nejde jen o Koperníka, Mickiewicze, Sienkiewitze, Slowackého, Matejku nebo Chopina. Jako osobnost je nejvýše ceněn Karol Józef Wojtyła, jenž jako papež Jan Pavel II. svůj národ zvláště proslavil. Wadovicím, rodišti papeže, věnovali účastníci olomouckého zájezdu poslední zastávku. V rodném domě papeže je zřízeno velmi hodnotné muzeum a na náměstí před kostelem povýšeným na baziliku minor byl Janu Pavlovi II. vztyčen pomník.
Dva dny v Polsku byly pro Olomoučany velmi inspirativní. Stalo se to zásluhou Heleny Kopecké a Elišky Slavíčkové, které zájezd nejen koncepčně připravily, ale i do posledního detailu zajistily. Takový počin nelze přejít bez povšimnutí.