Působí jako spící agenti. Dlouho o sobě nedávají znát a pak jakoby najednou zaútočí. Probudí se ze svého spánku a pod pohrůžkou nezadržitelně odbíjejícího času začnou znovu pracovat ve prospěch svého pána. O čem je řeč? O ničem menším, než jsou předvolební sliby politiků.

V současné předvolební smršti naplněné ironickými a urážlivými billboardy, velkoústými prohlášeními a lopotěním se i po troše té špíny, kterou lze na politického rivala vytáhnout, působila ta informace trochu nenápadně. Skutečně, olomoucká radnice probudila svého spícího agenta s krycím jménem Poděbrady. Informace o jednáních a převodech pozemků tak rozvířily opět kalné vody nejen Poděbrad, ale zdvihly také bahno, které se již dávno usadilo na tomto oblíbeném předvolebním tématu. Na předvolebních mítincích a besedách s obyvateli Olomouce se téma přírodního koupaliště v těsné blízkosti města pokaždé stane oblíbeným středem zájmu. Sliby a vize jen létají vzduchem. Poté, co lístky zmizí v útrobách volebních uren, však areál Poděbrady opět ulehne ve svůj na ročním období nezáležející poklidný spánek. Žabinec se na hladině rybníka zvesela rozrůstá, odpadky se kupí a vítr si volně pohrává s uvolněnými plechy rozpadajícího se občerstvení… Tedy obrázek, jaký nám toto koupaliště nabízí již několik dlouhých let. A musí přijít opět volby, aby si politici rozpomněli na Olomoučany tolik oblíbené místo nejen koupání, ale také výletů a procházek.
Co když se nás na to lidé zase zeptají? Tak zní zřejmě otázka, na kterou hned vzápětí navazují jednání s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkoprávních a pronajimateli celého objektu. Spící agent je tak probuzen a politická prohlášení o tom, jak se na projektu Poděbrad pracuje, mohou být vypuštěna do světa. Určitá témata se skutečně s pravidelnou vytrvalostí dostávají na světlo světa jen v určitých intervalech. Předvolební sliby by měly mít svou zvláštní kategorii, kam by byly zařazovány a tříděny třebas podle jejich vtipnosti, nebo míry nemožnosti je naplnit. Občas mi připadá, že lidé již rezignovali na naplnění některých předvolebních výkřiků politiků. Vzpomeňme si například na jeden z nejzářivějších případů předvolebního lákadla, které bylo při posledním výběru politiků olomouckým voličům předhozeno. Mám na mysli slibovaného slona, který se měl zabydlet v zoo na Svatém Kopečku. Nejdříve padala vyjádření: zvolte mě, prosadím, aby v olomoucké zoo byl slon. Proběhly volby a jediné, co ještě stačilo padnout, byl právě onen slon. Do dnešních dní marně chodí uplakané děti mezi zvířátky na Kopečku a marně hledají slibovaného chobotnatce. Slon pro zoologickou zahradu je jeden z těch vtipnějších slibů, které jsme od politiků slyšeli. Možná, že se slon nakonec politikům do krámu nehodil, neboť jako zvíře, které je proslavené svou dalekosahající pamětí, by mohl být připomínkou některých jejich slibů, které mizí jako sníh na jaře.
Hodiny tikají, volební den se blíží a občané se asi mohou těšit na další a další výmysly, které mají působit jako vějička na voliče. Kdybych byl bezbřehým optimistou, přál bych si, aby alespoň polovina oněch slibů byla v budoucnosti naplněna. Jako nezadržitelný realista si však spíše založím notýsek, kam si všechny předvolební perly našich politiků budu zapisovat, aby pak v tom povolebním období bylo na co se smíchem vzpomínat. Nechtěl bych se totiž dožít dne, kdy se na Olomoucku vžije pro nesplnitelnou věc úsloví: "Jo to bude, až slon po opravených Poděbradech pojede."