Sprosté nadávky, bití a škrcení. Tak si zřejmě představoval společné soužití s partnerkou třiapadesátiletý muž z Karviné, který se podobného jednání několik měsíců dopouštěl na šestatřicetileté ženě v jednom z olomouckých bytů. Nyní je podezřelý hned ze dvou trestných činů.

Proti násilníkovi zahájil policejní komisař trestní stíhání pro podezření z trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě a pro trestný čin ublížení na zdraví. "Muž nejméně od konce loňského roku svou o sedmnáct let mladší spolubydlící hrubě fyzicky napadal. Vždy jí nejdříve vulgárně nadával a potom ji opakovaně škrtil a fackoval, v několika případech ji udeřil i pěstí," řekla mluvčí olomoucké policie Jitka Dolejšová. "Svým opakovaným násilným jednáním muž své oběti způsobil podlitiny a hematomy po celém těle. Ženu zamykal v bytě, bránil jí v telefonních hovorech s blízkými osobami a vyhrožoval jí zabitím a zapálením bytu v případě, že by vše ohlásila na policii," doplnila Dolejšová.
Obviněný už je v tuto chvíli v policejní cele a byl podán návrh na jeho vzetí do vazby. V případě, že jej soud uzná vinným, mu hrozí trest odnětí svobody až na osm let.

Policisté v okrese Olomouc evidují do letošního května čtyři případy týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě. Za celý loňský rok to bylo čtrnáct případů.
"Domácí násilí je nejrozšířenější formou násilí vůbec a navíc doposud formou nejméně kontrolovanou a co do své frekvence a závažnosti nejvíce podceňovanou," upozornila Jitka Dolejšová. "Domácí násilí je označením pro opakované násilné jednání, kterým dochází k nebezpečnému útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti, a to v bytě nebo domě společně obývaném násilnou osobou i osobou, proti níž takový útok směřuje. Z hlediska trestně právního jde o jednání naplňující znaky skutkové podstaty několika trestných činů. Nejčastěji se setkáváme v souvislosti s domácím násilím s trestným činem ublížení na zdraví, ale také s vydíráním, omezováním osobní svobody, ojedinělé není ani znásilnění. Častým průvodním jevem před napadením bývá požití alkoholu," vysvětlila policejní mluvčí.
Policie se podle ní nezřídka o spáchání trestného činu dozvídá až v době, kdy oběť bývá často na pokraji svých sil. "Oficiální trestní statistiky informují pouze o kriminalitě registrované, to znamená o těch případech, které jsou policii nahlášeny. Prvním důležitým okamžikem tedy je to, aby se policisté vůbec o případu domácího násilí dozvěděli. Důvodů, které vedou oběť a svědky k tomu, aby násilí v rodině neohlásili, je celá řada. Nejčastěji však žena, na které je násilí pácháno, nemá možnost se z rodinného prostředí vymanit ze sociálních důvodů. K napadání dochází v řadě případů opakovaně," zmínila Dolejšová.
Trestní zákon do 1. června 2004 pojem domácí násilí vůbec neznal. Poté vstoupila v platnost jeho novelizace, která určila tento trestný čin jako samostatný, takže lze nezávisle na sobě postihovat řadu trestných činů, které se odehrávají při domácím násilí. K zahájení trestního stíhání navíc není třeba souhlasu poškozeného, jak je tomu u jiných trestných činů. K dalšímu významnému posunu v řešení této problematiky došlo v roce 2007, kdy vstoupil v platnost institut vykázání násilníka z bytu.
"Samotní policisté možnost ochrany oběti vnímají pozitivně, přestože jde většinou o nelehké rozhodování, kdy policista na místě musí zvážit celou řadu okolností a rozhodnout, zda institut lze využít, či nikoliv, neboť jde o výrazný zásah do soukromí. Případ od případu je jiný a vždy je nutno postupovat v souladu se zákonnými předpisy a současně věc posuzovat velmi citlivě. Nezávisle policisté zahajují úkony trestního řízení pro podezření z trestného činu, v některých případech, kdy jsou splněny zákonné důvody pro vazební stíhání podezřelého, podávají podnět pro návrh na vzetí do vazby. O vazbě vždy rozhoduje soud," uzavřela Jitka Dolejšová.