V pondělí 2. července byla v galerii Podkova otevřena za účasti početného publika výstava pražských výtvarnic Simony, Josefíny a Barbory Šimkových. Expozice je výtvarně bohatá, nápaditá a bezprostřední, neboť těží nejen ze zkušeností a kultivovaného zázemí Simony Šimkové, ale i z nekonvenčních nápadů jejích dcer Josefíny a Barbory.

Olomouc vystavující přijímá jako domácí, protože v Olomouci v 60. letech působil jejich „předek“ Jiří Flíček jako dramaturg, dramatik a režisér. Simona Šimková je Flíčkovou dcerou, Josefína a Barbora jeho vnučkami. Zahájit výstavu a moderovat její vernisáž přijel z Brna Flíčkův dávný přítel Zdeněk Vrablík, jenž z paměti jako výborný herec olomouckého divadla 60. let také ještě nevymizel. Návštěvníci vernisáže byli mile překvapeni jak pohotovým a herecky zvládnutým projevem „svého“ Vrablíka“ , tak i mladistvými hudebními vstupy pražských přítelkyň Šimkovy rodiny – pěvkyně Aňi Šebelkové a klavíristky Vlaďky Jelínkové. Speakrové korunky vernisáži nasadila vystavující trojice vzájemným neformálním představením, jemuž nechyběla amatérská laskavost a vítaná absence výtvarného teoretizování. Onen nepředstavený zralý muž, jenž v závěru vernisáže všechny poctivě zulíbal, byla sama hlava Šimkovy rodiny RNDr. Lukáš Šimek, známý přírodovědec a výzkumník.

Rodinné výstavě nechybělo přátelské klima, ale ani vtip a humor. Seriózní podstata výstavního počinu byla dána duchovně orientovanými díly typu portrétní malby Matky Terezy nebo Instalací Poslední večeře Páně, ale na druhém pólu nechyběla ani recese v podobě dvoudílných plavek, jež nejen jako exponát, ale i skutečné „užité dílo“ vytvořila z kapřích šupin Josefína. Zmíněná dvojpólnost výstavy postavila hráz sebemenšímu streotypu. Překvapí jak Simoniny akavarely s českou krajinou, tak i voskové techniky s africkými motivy, jimiž ztvárnila své zážitky po návratu z Keni Josefína. Fantazii prozrazují i kresby možná budoucí scénáristky Barbory, na nichž přisuzuje člověku „pupeční šňůru“ , kterou si svým stylem života a skutky po celý život od narození sám vytváří. Málokomu se však může dostat té cti, aby byl proveden výstavou s výkladem autorek a s upozorněním na ten či onen tématický či technický zázrak, takže se může stát, že divák leccos přehlédne. Ale na obrazy malované jihočeskými borůvkami (a poté snědenými) upozorní každého obětavá galeristka paní Alena Utěšená.

Přítomnosti všech autorek jsme využili ke krátkému rozhovoru o jejich cestě po umělecké dráze. Z jejich výpovědí vyjímáme:
Simona Šimková: Na mne měl nepochybně velký vliv tatínek, takže jsem od malička tíhla k umění. Ráda jsem malovala divadlo, jak se na něm hraje, co představuje; zachytit divadlo pro mne znamenalo vytvořit o něm obraz. To trvá dodnes. Obraz je záznam něčeho, k čemu mám dobrý vztah, maluji, jako bych psala deník. Zobrazuji jen to, čemu věřím... Víru považuji za předpoklad dobré tvorby.
Josefina Šimková: U nás doma bylo díky mamince, která byla vždycky úžasný tvořivec, všude hodně barev a my děti jsme toho využívaly. Absolvovala jsem výtvarnou školu, tzv. Hollarku, to bylo vloni a nyní jsem již rok na AVU. Poslední dobou jsme se začala zabývat trojrozměrnou tvorbou.. Chodím k prof. Rónovi, to je malíř, sochař, herec Chodím k němu na volnou sochu. Tvorbou se snažím reagovat na to, čím žiji. Inspiruji se životem i svými cestami. Náměty mnohých exponátů odrážejí zážitky z mého loňského pobytu v Africe, kdy jsem navštívila Keňu.
Barbora Šimková: Studuji na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze na Žižkově, třetím rokem, takže příští rok bych měla maturovat. Věnuji se scénografii, velmi mne baví divadlo, ale také hraji na flétnu, mám ráda loutky, je mi blízká výtvarná tvorba. Také se nechávám inspirovat literaturou, vystavila jsem i dvě ilustrace k básním mého dědečka. Ještě nevím, jak všechno, co mne zajímá, propojím a čemu se budu konkrétně věnovat. Během roku bych se měla rozhodnout.

Výstavu Simony, Josefíny a Barbory Šimkových v Podkově možno charakterizovat jako příjemnou letní mozaiku bez výtvarného předstírání, je to výtvarné menu z poctivých pocitových inspirací a vytvořené nejrůznějšími technikami a materiály. Vystavené malby, kresby, grafické listy, koláže, objekty i fotografie poučí i pobaví. Výstava potrvá až do 29. srpna.