Co nejčastěji skandovali fanoušci olomouckého fotbalu za poslední čtvrtstoletí z ochozů Androva stadionu? Samozřejmě "Sigma!" Ale hned potom také "Jiiirka Kubíček!" Anebo zase pro změnu "Kubíček ven!", to podle toho, jak se zrovna Hanákům v lize dařilo. Od včerejška je však s těmito tradičními pokřiky definitivně amen.

Fotbalové Sigmě fandím jako olomoucký patriot a milovník sportu už dlouhé roky. V právě skončené sezoně mi ale "želízka" zasadila hned dva údery, ba přímo rány do palice. První z nich dopadla na mou hlavu po oznámení o údajné korupční aféře, podle níž měli olomoučtí hráči uplácet své soupeře ze střížkovských Bohemians. Tou druhou byl právě nedávno oznámený odchod milované i nenáviděné ikony Sigmy, sportovního ředitele a místopředsedy představenstva Jiřího Kubíčka.
Přiznám se, že právě ona druhá zpráva mě zasáhla mnohem silněji. Jistě, pokud by se fotbalistům Sigmy prokázalo uplácení protivníka, mohl klub skončit velmi špatně, třeba i pro většinu fotbalumilovných Olomoučanů téměř nepředstavitelným sestupem do druhé ligy. Jenže důkazy byly od počátku jakési nijaké (tedy spíše nijaké, než jakési) a důvěryhodnost předkladatelů obvinění dosti pochybná. Nedělám si sice iluze o čistotě tuzemského fotbalu, ale v tomto případě jsem se po odeznění prvotního šoku o budoucnost Sigmy ani moc nebál.
To odchod Jiřího Kubíčka ze všech pozic v klubu je jiná káva. Vždyť bez tohoto funkcionáře si asi nejen já existenci fotbalové Sigmy nedovedu příliš představit. Byl tu prakticky od nepaměti. Od rozkoukávání Hanáků v tehdy ještě československé nejvyšší soutěži přes oslnivá léta v evropských pohárech, pozdější střídavé časy blahobytu i suchopáru až po dnešní celkem nadějné vyhlídky do sportovního budoucna.
Od prvního července už jen exředitel Kubíček je bezpochyby složitou a kontroverzní osobností s řadou nepřátel. Mnohokrát bojoval svou válku proti všem, v níž nebylo vždy úplně jasné, jestli se bije především za fotbal, Sigmu, nebo už spíše jenom za sebe. V paměti sportovní veřejnosti asi nejdéle zůstane jeho téměř titánská bitva se všemocným svazem reprezentovaným pány Košťálem, Mokrým a podobnými. Pro mě však na prvním místě zůstává úplně jiná revoluce, kterou kdysi právě Jiří Kubíček v české kopané odstartoval. To když jím spoluřízená Sigma v první polovině devadesátých let přestala náhle poslušně posílat své nejlepší hráče do Slavie a především Sparty a začala je za velké peníze prodávat rovnou do zahraničí. Takto z Hané vyrazili za velkou kariérou Hapal s Látalem a později třeba Ujfaluši či Heinz. Myslím si, že právě od té doby ležel Kubíček pražským bafuňářům a fanouškům v žaludku. Co si to ti venkované najednou dovolují, divili se. Vždyť do té doby měla nepsané právo hráčského exportu právě jen pražská S, jejichž hegemonie se od té doby začala postupně drolit.
Možná se Jiří Kubíček do čela Sigmy dříve či později triumfálně vrátí. Třeba také ne. Jisté je, že nikdo z nás není nesmrtelný, a jednou by "éra po něm" tak jako tak nastat musela. Uvidíme, jaká bude. Pokouším se ji vzít jako realitu, přesto je pro mě Sigma bez Kubíčka stále tak nějak nepředstavitelná.