"Celou cestu stojím na jedné noze a ještě ne na své." Tato věta z povídky pánů Šimka a Grossmanna popisující nástrahy, které na člověka číhají při jízdě přecpanou tramvají, mě dokázala vždy pobavit. Ano, smál jsem se, jak autorské duo s nadsázkou a ironií popisovalo tramvajovou dopravu v Praze. Smích mně však zamrzl na rtech, když jsem nyní nastoupil do tramvaje v Olomouci.

Vypadá to, že Dopravní podnik města Olomouce nabízí cestujícím lákavou nabídku úsporného balíčku tři v jednom. Za pouhopouhou cenu dvanácti korun za jízdenku se tak mohou lidé tramvají nejen přepravit, ale také si užít adrenalinový zážitek a zájemci o navázání nových mezilidských vztahů si nalézt známost. Jak jinak si vyložit úsporné prázdninové opatření olomouckých dopravců, omezit počet tramvajových souprav ze dvou na jednu. Krok, který dopravní podnik vysvětluje logicky, má však i svá úskalí. Prázdniny v Olomouci jsou skutečně obdobím, kdy se jinak rušné a životem tepající město změní v lehce ospalou díru. Univerzitní studenti se vrátí do svých rodných měst, školáci vyrážejí na tábory a k prarodičům na venkov a plánované letní dovolené jistě také odeberou dopravcům možné zákazníky. Rozhodnutí dopravního podniku je tedy jasné, místo soupravy o dvou vozech budou brázdit olomoucké koleje pouze samostatné tramvaje. Na jednu stranu je třeba vedení podniku pochválit za snahu šetřit finance. Ano, dopolední tramvajový provoz je skutečně chudší o výše zmíněné absentující skupiny. Druhý pohled na věc je však doprovázen zdviženým obočím a lehkým znechucením. Proč kompetentní lidé z dopravního podniku nutí v přepravní špičce, kdy se lidé vracejí z práce do svých domovů, aby se namačkali všichni do jednoho vozu?
Cesta z nádraží třebas k Floře se v době konce pracovní doby skutečně stává adrenalinovou záležitostí. Řešit otázku, jak se jako sardinka udržet jedinou volnou rukou při cukající jízdě nejbližšího volného madla, spolehlivě nahradí i takový skok padákem. V momentě, kdy vyřešíte rébus, jak svou ruku procpat k nejbližšímu možnému chytu, však můžete začít řešit další problém. Jak moc blízko si chcete (zvláště v panujících letních vedrech) být s lidmi ve vašem okolí. Mohu prozradit, že při mé jízdě tramvají mi skutečně tělesná blízkost korpulentního potícího se pána po mé pravé ruce a paní obtěžkané třemi taškami a balíčkem v podpaží, jejíž spotřeba cigaret se podle pachového vjemu pohybovala nad hranicí dvě krabičky denně, skutečně příjemná nebyla. Chtěl bych proto Dopravní podnik města Olomouce poprosit, zda by mi za mých dvanáct korun propříště mohl nabídnout skutečně jen a pouze svezení a nedoprovázel ho bonusovým adrenalinem a seznamkou.