"Les roste sto let, politici však mají jen čtyřletý horizont," říká Roman Šimek, ředitel společnosti Lesy města Olomouce, jehož hlavu si vyžádali radní. Údajně proto, že do městské kasy z lesů neteče dost peněz. "Vždycky jsme platili přesně tolik, kolik město chtělo," hájí se ředitel, na jehož místo chce radnice dosadit bývalého primátorova náměstka a člena představenstva společnosti Jiřího Martináka. Ten před časem navrhoval pronájem lesa soukromníkům, což by podle Šimka znamenalo katastrofu.

Roman Šimek se stará o městské lesy už téměř dvacet let. Řídil příspěvkovou organizaci a po převedení na akciovou společnost stanul i v jejím čele. Uznávaný odborník lesem žije, když o něm mluví, je okamžitě jasné, že se jedná o srdeční záležitost. Nejde mu o židli, jde mu o budoucnost lesa.

Pane Šimku, jak je to s těmi nízkými výnosy, které oficiálně stojí za snahou o vaše odvolání?
Není to pravda. Za lesy, které máme ve správě platíme předem určené nájemné, které na každý rok stanovuje rada města. Částka je různá, na loňský rok to například bylo čtyři a půl milionu korun, na letošek je to pět milionů. Není pravda, co tvrdil pan primátor na tiskové konferenci minulý týden, totiž že naše společnost odvádí málo peněz. I když to některý rok bylo těžké, vždycky jsme platili přesně to, co po nás vlastník lesa žádal. A další zisky jsme použili na investice a opravy.

Takže co vám tedy radnice vyčítá?
Už dlouho se přeme o výši nájemného. Politici by chtěli mít všechno předem sestavené v návrhu rozpočtu na příští rok, les ale funguje jinak. Naše příjmy jsou z vytěženého dřeva. Jeho cena se však každý rok pohybuje jinde. Když přijde vichřice a hodně stromů popadá, cena jde logicky dolů. Naopak letos jsme na tom velmi dobře. Rozdíl mezi jednotlivými roky může být i několik set korun. Tyhle informace bohužel nemůžeme znát dopředu. To ale oni nechtějí slyšet.

Například?
V roce 2009 byla cena dřeva nejníž od roku 1993. Cena za kubík byla jen 1166 korun. Přesto po nás radnice chtěla rekordní nájem osm a půl milionu korun. Nezbylo nám než těžit to nejkvalitnější dřevo, abychom nájem zaplatili. Museli jsme také sáhnout do investičního fondu, ve kterém jsme spořili na novou techniku. Ale zaplatili jsme. O rok později cena za kubík o tři sta padesát korun stoupla. Dá se snadno spočítat, o kolik víc bychom vydělali. Letos se kubík vykupuje dokonce za osmnáct set korun.

Dá se vůbec zisk zvýšit?
Samozřejmě, ale jen krátkodobě. Dám vám příklad. Budete mít hektar lesa na topení na sto let. Každý rok z něj můžete vzít jenom jednu setinu. Pokud vezmete víc, začne vám to časem scházet. A to je ten problém. Politici totiž počítají jen v horizontu svého čtyřletého volebního období. To je ale v životě lesa pouhý okamžik. Můžeme tedy pár let těžit jako o závod a odevzdávat mnohem víc peněz, ale pak už nebudeme mít kde brát.

Roman Šimek přechází k mapě na stěně zasedací místnosti, kde spolu hovoříme. Jsou na ní vyznačeny lesy, které společnost spravuje. Značná část jich leží v oblastech, kde těžba není možná. Třeba v Litovelském Pomoraví, v okolí chomoutovských jezer nebo v rezervaci Království u Grygova. Rozsáhlejší plochy se nacházejí až v okolí Huzové. Tam je mapa barevně rozčleněna podle stáří. Těžit se dají stromy až kolem padesáti let, když se blíží ke stovce, jejich cena už zase klesá...

Ve statistikách se dá dočíst, že spravujete zhruba čtyři tisíce hektarů lesa. To není málo...
To není, ale ke klasickému lesnímu hospodářství se dá použít jen asi polovina. Máme velké zastoupení listnatých dřevin a jsme limitováni i územím, kde se stromy nacházejí. V přírodní rezervaci moc těžit nemůžete. To je hlavní důvod, proč zaostáváme za republikovým průměrem. Navíc se staráme i o lesy, které slouží vyloženě k rekreaci. Například les kolem Bystřičky v Bělidlech.

Před časem se hodně diskutovalo o pronájmu lesů. Toto téma bylo spojeno s někdejším náměstkem primátora Jiřím Martinákem, kterého nyní radnice navrhuje na vaše místo...
Byl jsem od začátku proti tomu. Má to jednoduchý důvod. Když les pronajmete soukromé společnosti, nikdy neuhlídáte, co se v něm děje, jestli vás někdo nešidí. Těžko můžete vědět, kolik dřeva se vytěží a kolik skutečně odvede, když tam nebudete mít své lidi. Navíc soukromník chce hlavně vydělat. Půjde za ziskem a dlouhodobý výhled ho nezajímá.
Řadu negativních zásahů mu ani nelze bezprostředně dokázat. Například pokud vytěží nejkvalitnější porosty a porosty s nejnižší nákladovostí, nelze mu v rámci několika let nic vytýkat. Poté, kdy má těžit určené porosty nevýhodné jak výnosově, tak nákladově, prostě může ukončit nájemní vztah. Není právní moci mu v tom zabránit. Škody mohou být nenapravitelné.
To samé platí i pro takzvaný outsourcing, který teď radnice prosazuje. Je přece holý nesmysl, abychom si najímali na práci, která je hlavní náplní naší činnosti, cizí firmy! Pokud by ta firma pracovala stejně kvalitně jako my, musí být její služby dražší, protože kromě toho potřebuje nějaký zisk. Nižší cenu může nabídnout jen někdo, kdo se chystá les plundrovat.

Takže outsourcing i pronájem odmítáte?
Pronájem ano, outsourcing jen v něčem. Je třeba hloupost, abychom si kupovali techniku, kterou potřebujeme jenom občas. Tady je skutečně výhodnější zaplatit někoho, kdo ten stroj vlastní.

Právě spory o pronájem lesů už ředitele Šimka málem sesadily před dvěma roky. Tehdy poslal otevřený dopis primátorovi, v něm mimo jiné píše: "Představa, že najdeme mecenáše, který bude majetek města dotovat z jiné své činnosti, je bláhová. Proč by to dělal? (...) Podnikatelský subjekt takto nebude přece hospodařit (pokud bokem neukradne těch obvyklých třicet procent dřeva a poté se bude tvářit, že mu o ziskovost až tak moc nejde). Nikdo nepodniká proto, aby tvořil ztrátu, nebo aby zisk ze svého podnikatelského know-how poskytoval nezištně druhým..."
Z pronájmu lesů sešlo, snaha o zvýšení výnosů nakonec vyústila ve vznik akciové společnosti, nad kterou mělo město prostřednictvím představenstva a dozorčí rady větší kontrolu.

Co tedy stojí za snahou o vaše odvolání?
O tom nechci spekulovat. Je to politické řešení a já jsem s ním smířen. Co však nemohu strávit, je způsob, jakým pan primátor tuto změnu odůvodňuje a komentuje, neboť tím hrubě hanobí nejen mojí práci vykonanou po dobu 19 let pro lesní majetek města Olomouce, nýbrž i práci všech zaměstnanců naší společnosti. Město Olomouc od roku 1993 obdrželo ve formě nájmů a odvodů finanční prostředky ve výši dvacet šest a půl milionu korun. Kolik takových společností město má? Dále skoro dvacet osm milionů jsme investovali do oprav lesních komunikací a budov sloužících lesnímu hospodářství. Asi dvanáct milionů město získalo prodejem lesa a hájoven. Téměř sedmdesát milionů jsme získali formou dotací a příspěvků ze státního rozpočtu na zlepšení stavu lesa v majetku města, takže současný stav lesů je hodnocen jako nadprůměrný. Celkem jsme pro město získali asi sto třicet milionů korun. Zřejmě málo.

Myslíte si, že podnik, jakou jsou Lesy města Olomouce může vést člověk, který je sice dobrým manažerem, ale není odborník?
Ne. Může to fungovat třeba v nemocnici, kde je manažer obklopen odborníky. My jsme ale malá společnost, navíc na nás dohlíží deset členů představenstva a dozorčí rady. Nepotřebujeme dalšího manažera, ale člověka, který lesu rozumí a má, jak už jsem zmiňoval, delší horizont než jedno volební období.

O novém řediteli Lesů města Olomouce bude představenstvo hlasovat ve čtvrtek. Kromě Jiřího Martináka, který je sám jeho místopředsedou, a dosavadního ředitele Romana Šimka je ve hře i odborník na lesní hospodářství Zdeněk Šmerda.