Bydlím na Tabulovém vrchu: Ráno vstanu a zajdu do parkovacího domu na Jílovou pro auto. Pamatuji doby, kdy jsem musel stát půlkou vozu na trávníku, protože večer nebylo na celém sídlišti jediné volné místo. Teď je situace jiná. Několik družstev vlastníků spojilo dohromady peníze, město nám za korunu převedlo pozemek a ještě jsme dostali účelovou dotaci zhruba 30% z celé investice. Pracuji v Brně a doprava autem je pro mě stále nejrychlejší varianta a zároveň i levná. Zapojil jsem se totiž do projektu carpoolingu, takže v autě se mnou každý den jezdí do Brna kolega z práce a dva studenti, co dojíždějí na Masarykovu univerzitu. Dřív jsem vozil ráno dceru do školy na třídu Spojenců, před osmou tam byl vždycky masakr, jak tam nekoordinovaně zastavovaly desítky aut. Teď dcera naskočí na koloběžku a po ulici na Vozovce s vyznačenými cyklopruhy je tam cobydup a já nemusím mít strach, že ji něco srazí. Ona i ostatní děti už taky mohou ve škole zaparkovat kola a koloběžky a odložit helmy.

Bydlím v Horce nad Moravou: Na nádraží to máme pět minut. Každý den jezdím do práce i s dcerou vlakotramvají. Před nádražím Olomouc – město vozy odbočí z železničních kolejí na tramvajové a po Palackého ulici a po třídě Svobody míří na hlavní nádraží. Já se s ní loučím na zastávce Náměstí hrdinů, protože pracuji na Horním náměstí na magistrátu, dcera studuje přírodovědeckou fakultu, takže vystupuje na Envelopě. V teplých měsících měním vlakotramvaj za kolo. Přímo u úřadu totiž máme nový bezpečný bike parking. Obojí se mi vyplatí – zaměstnavatel mi za používání ekologické dopravy dává nemalé bonusy v podobě zlevněného vstupného na kulturní či společenské akce a vouchery na sportovní aktivity. Občas se mi vybaví vzpomínky, jak jsem ještě před deseti lety s autem každé ráno úporně hledala místo těsně za zónou placeného parkování – většinou kolem hotelu Flora nebo na Wellnerově. Poté, co město posunulo placenou zónu až k Foerstrově ulici, využívala jsem několik let parkovací dům u plaveckého stadionu na Legionářské, kde bylo zvýhodněné parkování pro zaměstnance. Za ideální považuji ale až dnešní stav.

Bydlím na Dolním náměstí: Bydleni v centru mám rád. Naštěstí jsou už pryč doby, kdy vás uprostřed pěší zóny ohrožovala rychle jedoucí auta. Město před časem tvrdě omezilo vjezd na obě centrální náměstí a zrušilo na nich i všechna parkovací stání. Zprvu jsem byl docela naštvaný, protože jedno z těch aut bylo moje. Musel jsem nějaký čas parkovat v Šantovce, naštěstí magistrát vyjednal s majiteli zvýhodněné dlouhodobé stání. Pak jsem auto prodal a dnes běžně využívám carsharing – objednám si vůz na dobu, kterou chci. Když nemám auto já, jezdí s ním někdo jiný. V Olomouci tuhle službu nabízí už deset společností a využívá ji asi 3000 obyvatel. Když jedeme s rodinou, vezmu větší kombík, když potřebuji na nákup, stačí malý elektrický smart. Mnohem víc taky využívám kolo – na všech hlavních třídách jako je Velkomoravská, Masarykova nebo Okružní jsou cyklopruhy nebo nové cyklostezky podél nich. Když se chci vyhnout kočičím hlavám v centru, sednu na pár zastávek do nízkopodlažní tramvaje, kde je přeprava kola zdarma. Když jsme u městské dopravy, musím ocenit navrácení tramvajové dopravy do areálu fakultní nemocnice. Po operaci s kolenem jsem tam jezdil na rehabilitaci a ušetřil jsem tak stovky metrů, které bych musel nachodit s holemi. 

Bydlím v Ostravě a do Olomouce jedu na výlet: Olomouc s rodinou navštěvujeme každý rok, mám to tady rád už od studií. Dřív jsme zaparkovali v uličkách za hlavním nádražím v Hodolanech, ale místní nám nadávali, že jim zabíráme místa. Poté, co město zpoplatnilo parkování i ve vzdálenějších čtvrtích od centra, jsme využívali parkoviště u Terezské brány, ale to nás přišlo na hodně peněz. Teď necháme vůz v parkovacím domě na Horním lánu a do centra dorazíme expresním busem zdarma. Nebo si půjčíme elektrokola a děti elektrokoloběžky a zvládneme toho za den navštívit ještě víc. Je fajn, že u každého muzea či atrakce jsou stojany a dobíjecí stanice.