Divadlo na cucky začátkem září vstoupilo do své páté sezony v prostorách na Dolním náměstí. O tom, jaké chystá novinky na letošek jsme si povídali s jeho ředitelkou Alžbětou Kvapilovou a s uměleckou šéfkou Silvií Vollmann.

Alžběto, Vy jste ředitelkou divadla od února, ale dá se říct, že ta pravá divadelní sezona Vám začíná až teď. Jaké to vlastně bylo přebírat divadlo v době silně covidové a nepříznivé pro kulturu?
A. K.: Bylo to velice zajímavé. Já jsem se posouvala na novou pozici, ale zároveň jsme si tady všichni nějak museli zvykat na nové podmínky, které souvisely s lockdownem. Dá se říct, že pro mě to byl vlastně takový bonusový čas navíc, během kterého jsem se mohla vpasovat do nové profesní role. Měla jsem čas poznat, co to vlastně znamená, co se ode mě vyžaduje a co to všechno obnáší. A také jsme měli dostatek času se více stmelit s celým týmem. Mohli jsme v klidu prokonzultovat některé vize, které bychom chtěli realizovat. A šlo především o to, aby to nebyla jen rozhodnutí mě samotné, jako ředitelky, ale abychom se všichni naladili na jednu vlnu. Náš tým je relativně malý, a proto je velmi důležité, abychom si stáli za tím, co děláme.

Takže se dá říct, že v určitém smyslu pro vás ta covidová pauza byla i v něčem prospěšná…
A. K.: Určitě by bylo prospěšnější, kdybychom byli otevření. To jednoznačně. A kdybychom ty věci mohli dělat tak, jak je to pro nás přirozené a nemuseli fungovat v krizovém módu. Ta situace však byla taková, jaká byla. Za mě jsme ten čas ale vytěžili jak nejlépe jsme mohli. 

Na začátku září vám začala nová sezona a už jste stihli uvést dva premiérové tituly, což je poměrně rychlý start. Na druhou stranu to jsou inscenace, které by za normálních okolností divadlo uvedlo už v minulé sezoně. Můžete tedy říct, jaké novinky teď na diváky čekají?
S. V.: První premiéra, kterou jsme zahájili letošní sezonu, byla Zkáza totálního myšlení na motivy autobiografie Marguerite Duras Hmatatelný život. Autorkou textu je slovenská režisérka Júlia Rázusová, která je na Slovensku velmi oceňovaná a jednalo se o její vůbec první režii v České republice. Z této inscenace mám velkou radost, nejen pro silně rezonující téma postavení ženy ve společnosti, ale že se nám ji vůbec podařilo uskutečnit. Kvůli covidovým dopadům se zkoušela atypicky v několika intenzivních fázích, které byly rozprostřeny do třech měsíců. I nyní, po lockdownu,  jsme totiž lehce omezeni, a to tím, že se nám v inscenacích potkávají herci z různých koutů republiky, kterým se nahromadili nejrůznější odložené premiéry a další povinnosti. Měli jsme problém všechny termínově sladit, takže to zkoušení pak bylo intenzivnější. Ale nakonec se Zkázu povedlo nazkoušet a také úspěšně odpremiérovat. 

Druhou novinkou je inscenace Otisky, která je přeložena z loňského roku. Původně měla mít premiéru v říjnu 2020, ale mám pocit, že jen dva dny před premiérou přišel lockdown. My jsme si tenkrát mysleli, že Otisky stihneme alespoň jednou uvést, ale nakonec se to nepodařilo a jejich premiéru jsme tak museli o celý rok odložit. Za inscenací stojí mladý režisér Štepán Gajdoš, který je z Olomouce a aktuálně dokončuje studia na DAMU. Na jevišti se představí herečka Ivana Plíhalová ze souboru Moravského divadla a spolu s ní náš Viktor Zavadil. Já osobně mám velkou radost z kombinace, kdy se spojili dva herci z jiných prostředí, jiných souborů a jiné věkové kategorie. Ten generační rozdíl přináší inscenaci naprosto nový rozměr a objevují se v ní velice zajímavé linky, kdy oba herci odkrývají nejen mnohé ze svého života a kariéry, ale i z olomoucké historie a pohrávají si s místním patriotismem.