Muzeum umění Olomouc čeká zásadní proměna. A ne ledajaká. Svědčí o tom mimojiné bouřlivé reakce veřejnosti. Vize realizace samotného Středoevropského fora Olomouc (SEFO), díky němuž se má muzeum začlenit do evropského kontextu a stát se originálním a ojedinělým projektem střední Evropy, je bezesporu více než zajímává. Architektonická studie Středoevropského fora představila odvážnou a pro mnohé šokující stavbu evropské moderní architektury.

Právě samotná podoba stavby doslova leží mnohým v žaludku, na druhé straně má ale i své nadšené příznivce. Přívlastky, kterými je častována, jsou zpravidla mnohem ostřejší než jen šokující, bývají také dosti nevybíravé až urážlivé.
Bouřlivé reakce ze strany veřejnosti vzbudily rovněž vzrušené reakce na straně druhé. Pavel Zatloukal, ředitel Muzea umění Olomouc, sepsal téměř devítistránkovou polemiku a současně vysvětlení, v němž reaguje na "nejvyhrocenější otázky". Nutno říci, že jde o reakci odborníka znalého věci, který se architektuře věnuje, jak sám uvádí, téměř 45 let. V prvé řadě upozorňuje na skutečnost, že fakta, která přicházejí k veřejnosti prostřednictvím médií, nejsou a ani nemohou být vyčerpávající a do jisté míry ani objektivní. Středoevropské forum je podle něj projektem, který nemá v úmyslu zastírat, že je dílem současnosti. "Přístup, který byl zvolen v našem případě, vychází ze zkušenosti, že vedle staré kvality je třeba uplatnit kvalitu novou, soudobou. Nepředstírat, že novostavba pochází z jiné epochy, nepokoušet se o nenápadnost, která vesměs končívá jako nenápaditost. (…) o kvalitě vždy rozhoduje budoucnost. Pokusy o novátorské činy vždy vyvolávaly a vyvolávají protichůdné reakce," myslí si Pavel Zatloukal. Jako oporu svých slov přitom uvádí alespoň tři příklady z přelomu 19. a 20. století a dodává, že následovaly stovky dalších. Pro příklad uvádí pavilon vídeňské Secese od Josepha Marii Olbricha, který vyvolal prudký odpor, stejně jako úprava luhačovických lázní.

Zatloukal na stránkách své polemiky racionálně rozebírá a zároveň reaguje na kritické názory, mezi nimiž se objevuje i osočení z nedemokratického jednání, "zašantročení" historického paláce a bezohledného prosazování svých představ nebo přirovnání SEFO k výstavbě bunkru, budování betonové zdi pro sprejery nebo dalších Priorů a Korun.
Pavel Zatloukal zde nikomu neupírá právo na vlastní názor, problém však vidí v tom, že tento "názor" vzniká na základě kusých informací z doslechu, od známého či z médií. K celému projektu Středoevropského fóra vznikl poměrně vyčerpávající výstavní katalog. Zakoupilo si ho však pouhých čtyřicet návštěvníků výstavy.
"Líbí – nelíbí, na tom je velmi obtížné založit argumetaci proti jakékoliv stavbě, probíhají-li přípravy k ní bez porušení zákona. Pokud ovšem nenastoupí anarchie, furiantství, chaos, to, co Jan Patočka nazval bojem o centimetry, tak charakteristickým pro novodobou českou společnost. Nikdy nepřinesl nic dobrého...," míní Pavel Zatloukal závěrem.