Plastiky či mozaiky, jimiž oficiální umělci Husákovy éry zdobili prodejny samoobsluh či betonová sídliště, ale i díla z opačné strany: objekty, obrazy či fotografie umělců, kteří nebyli režimu příliš po chuti. Vůbec poprvé stojí tyto dva světy vedle sebe na výstavě Skleník, kterou uspořádalo Muzeum umění. Návštěvníci naleznou i jakýsi předěl - takzvanou šedou zónu, polooficiální umění, na které by zejména někteří autoři raději zapomněli.

Dvacet let normalizace dvacet let poté. Olomoucké muzeum umění přispělo k výročí pádu komunismu svou trochou do mlýna a představilo počin, který alespoň v místních kruzích nemá obdoby. Na obsáhlé výstavě rekapituluje dobu novodobého "Temna" a upozorňuje, že ne všechno, co tehdy vznikalo pod záštitou kulatých razítek bylo špatné. Jedním dechem však jakoby autoři koncepce výstavy dodávali, že toho špatného bylo vážně dost. Do protikladu ke "skvostům" oficiální scény je postavena opačná zóna: díla výtvarníků, kteří prakticky nemohli vystavovat a mnohdy byli za své výtvory, budící nepříjemné otázky, i perzekuováni.
Muzeum se nebojí a představí i takzvanou šedou zónu, tedy umělce, kteří sice byli spíše v opozici, přesto však občas udělali nějaký ústupek. "Domnívám se, že výstava vyvolá řadu reakcí. Mnozí autoři by totiž dnes byli rádi zařazeni do tehdejšího neoficiálního proudu, přestože ve skutečnosti patřili právě do oné šedé zóny," vysvětlil kurátor výstavy Ladislav Daněk.

Výstavu propojují tři témata. Představí pomyslný most mezi obdobím šedesátých let a normalizací, jako jsou například Petr Brauner, Tomáš Černoušek, Slavoj Kovařík, Ivo Přeček či Miroslav Šnajdr starší. Autoři se také snažili důsledně popsat to, čemu se již v osmdesátých letech začalo říkat olomoucká kresba, tedy tvorbu Vladimíra Havlíka, Petra Jochmanna, Inge Koskové, Aleny Nádvorníkové a dalších. "Třetím ústředním tématem je takzvaná olomoucká groteska reprezentovaná dílem Jiřího Hastíka, Miroslava Koupila, Václava Stratila nebo Jiřího Žlebka," doplnila kurátorka Štěpánka Bieleszová.

Vidět je možno i spoustu dobového dokumentačního materiálu, ať už jde o fotografie či tiskoviny. Výstavu také doprovází výpravná publikace a řada besed či přednášek. Do normalizačního Skleníku se mohou návštěvníci přenést až do dubna příštího roku.