Úředník rozhoduje. Úředník může všechno. Úředník stojí nad zákonem. A v tom to je. Byly doby, kdy správná bumážka měla existenční význam a vládci razítek si svou moc náležitě uvědomovali. Ty doby minuly, zatím však jen na jedné straně přepážky.

Já jsem úředník, můj táta je úředník, jeho bratr je úředník, jeho sestra je úřednice... Touto větou popisuje v cimrmanovské klasice pan Šmoranc, proč si vybral zrovna úřednické povolání. Zdánlivá vláda nad občanem z druhé strany přepážky však může vládci razítek přerůst přes hlavu. Dokladem budiž zdánlivě banální historka.

Nezávislá agentura připravovala průzkum, v němž zjišťovala, jak příjemné podnikatelské prostředí je v jednotlivých městech v regionu - součástí byl i test veřejné správy. Na radniční podatelny přišel mail, ve kterém se smyšlená kadeřnice prostým, leč uctivým jazykem dotazuje na právní kroky, které musí podniknout k tomu, aby si mohla otevřít provozovnu. Neví, zeptá se a úřad má ze zákona patnáct dnů na to, aby odpověděl. Je to v jeho zájmu. Chce přece podnikatele, kteří platí daně! Jenže odpověď přišla jen z několika radnic. Dost často se mail ztratil v úředním kolejišti, která má mnoho slepých zakončení.
Na oficiálním vyhlášení výsledků za Olomoucký kraj se však reprezentant nejmenované malé radnice, která nebohé kadeřnici informace neposkytla, vztyčil a pravil rozhořčeným hlasem, dunícím odslouženými roky mnoha různobarevným pánům: "Nemůžeme odpovídat každému. Spousta těch mailů je na první pohled napsána tak, že je nemohl vytvořit zdravý člověk. Podívejte se, jak to bylo formulováno. Kdo by na tohle odpovídal! Musíme rozlišovat!" rozčiloval se vysoce postavený a jistě dobře zakořeněný úředník. Staletí ve službě mu zřejmě dala zdánlivou pravomoc rozhodovat, kdo má právo na úřední odpověď a kdo ne. V civilizovaném světě by si tím podepsal vlastní výpověď. U nás ne, kolegové ho ještě poplácali po zádech.
V tom malém městě bych žít ani pracovat nechtěl. Ale ono je to vlastně podobné všude. Když dobře zakořeníte, žádné personální tornádo vás ze země nevyrve.

Přesto mnoho politiků slibuje, že pokud do urny hodíte hlas s jejich jménem, s neřádnými úředníky zatočí. Zbavíme vás starých struktur, zeštíhlíme, zrychlíme, zpříjemníme, nasadíme lidskou tvář.... bla bla. I v Olomouci se slibovalo. Převedena do praxe má však ta hra roztomilou a výstižnou přezdívku: Škatule hejbejte se. Ten se přesune tam, jiný semhle, tomu trafiku, toho křiklouna šoupneme do sklepa a je to. Navrch přijememe pár roztomilých čerstvých asistentek a ty, co nám už zestárly, prostě někam povýšíme. A reorganizace je hotová. Znáte tu o vlkovi a koze? Tak to je přesně ono. Náš Kocourkov nehnije od spodu. Je bohužel prohnilý celý.