Město ve městě, zcela jiný a svůj svět. I tak by se dalo charakterizovat punčové městečko, které poslední roky vždy před vánočními svátky vyroste na olomouckém Horním náměstí. Je pokaždé toužebně očekáváno, má ale zároveň i své nesmiřitelné kritiky a nepřátele. Pojďme se jím projít společně.

Olomoučané se na své punče těší, ne že ne. Plně jsem si to uvědomil na začátku minulého týdne, kdy už před radnicí prvním dnem stály dřevěné boudy. Jenže se v nich ještě to odpoledne žádné nápoje nepřipravovaly. Jediný stánek, který horkou alkoholickou tekutinu nabízel, byl ten před Priorem. Toho dne se u něj vytvořila dlouhatánská fronta lidí, kterým atmosféra vyrůstajícího dřevěného městečka patřičně naladila chuťové buňky. Nemohli se už dočkat, a tak oblehli jediné místo, kde si v tu chvíli mohli punč dopřát.
Abychom nebyli nespravedliví, vánoční trhy v srdci hanácké metropole nenabízejí pouze ohřáté víno nejisté kvality vylepšené různými ingrediencemi. Punčových stánků je zde podle údajů radnice zhruba jen čtvrtina. Ty ostatní nabízejí všechno možné; od zabijačkových, sýrových či sladkých pochoutek přes vánoční ozdoby, produkty z vosku a medu až po tovar, jemuž by slušelo spíše místo na nedaleké tržnici. Jenže je to právě onen punč, kvůli kterému se městečko vzdáleně připomínající dřevěná sídla z Divokého západu každé adventní odpoledne plní téměř k prasknutí.
Určitě by se tu vyřádili psychologové a sociologové. Je to někdy až bizarní pohled; u jednoho stolku stojí zarostlý bezdomovec a chtivě vylizuje kelímek, který zde někdo ne zcela vyprázdnil a odložil. Půl metru od něj konverzují dva uhlazení pánové v drahých kabátech, pochopitelně s nezbytnou kouřící kapalinou v rukách. Jejich diskusi ruší pouze povykování nedalekého hloučku náctiletých - samozřejmě konzumentů punče.
Setkávají se tu smluveně i zcela náhodně dobří přátelé i známí, kteří se už pěkných pár let neviděli. Čas od času pročísne monotónní šumění davu hlasitější pokřik: "Haló, Franto, tady! Pojď za námi, jenom na chvilku!" A dotyčný tuší, že dnes už možná navzdory původnímu plánu do kanceláře nedorazí.
A jsme u prvního z důvodů, proč řadě kritiků každoroční dřevěné sídliště na Horním náměstí nevoní. Punč je koneckonců nápoj v Olomouci vyráběný obvykle z červeného vína neznámé jakosti s příměsí tvrdé lihoviny, nejčastěji rumu. A to je čertovsky nebezpečná kombinace, na kterou už doplatila spousta ochutnávačů, kolikrát i bez prvotního záměru se opít a za bílého dne. Historická dlažba na náměstí by mohla vyprávět...
Další zrada adventního punčového veselení tkví v tom, že kromě sociálních smazává i věkové rozdíly a nedostatky. V podivném městečku je zkrátka dovoleno mnohé. Mladí mlsouni, jimž by ve většině hospod a restaurací objednávka alkoholického nápoje neprošla, si zde vesele dopřávají přímo před zraky celého města. Navíc sladká chuť vánočního nápoje vyhovuje především ženským jazýčkům, takže některé stánky bývají mnohdy přímo obsypány rozdivočelými středoškolačkami. Příliš výchovné to věru není.
Je tedy punčové městečko místem, kde z lidí před vánočními svátky opadají alespoň na chvíli všechny starosti a kde se utužují stará a navazují nová přátelství? Nebo je to neřestná peleš, kde bují alkoholismus a kazí se mladé charaktery?
Těžká otázka. Dejte mi chvíli na přemýšlení, jdu si k tomu objednat turbopunč. Ten s rumem navíc.