Potřebujeme nové investory. Ale také územní plán

Do Olomouce se prý moc nechce investorům. Mohla by tu vzniknout třeba pobočka veliké nadnárodní společnosti, odkud by byla řízena středoevropská část impéria. Mohlo by tu být, vzhledem k poloze města, hodně takových poboček. Co z toho? Prestiž, byznys, peníze a práce. Potravní pyramida, v níž by se město mohlo přesunout z pozice myši o patro výš. Jenže jsme problémoví. Remcáme. A tak se tyhle pobočky raději staví v Brně, Ostravě a Zlíně. No fajn. V mrakodrapu s pracovním názvem Trojka žádná společnost sídlit nemá. Může to ale být odrazový můstek pro to, aby někde mezi tržnicí a nádražím kolem třídy Kosmonautů vznikla opravdu moderní byznys čtvrť, kam už se investorům chtít bude. Nemusí to nutně hnát do výšky, ale ono to jaksi samo svádí k boji o to, kdo má střechu výš, takže přízemní domky to asi nebudou. Že to bude vypadat hrozně a zničí to panorama? Pokud tu časem vznikne opravdu celá čtvrť a nebudou to nápaduprosté kostky (v jakých mimochodem většina z nás žije), ale moderní, citlivě projektované stavby, tak to městu neublíží. Nové se doplní se starým a možná nám všichni sousedé přestanou říkat hanácké konzervy.
Zatím to ale vypadá strašně. Krásné město, ze kterého kromě starobylých věží ční dvě falické obludnosti a tovární komín, to je fakt děs. Chce to koncepci. Jasně říct, co se může, kde a jak vysoké. Chce to, aby nad tím někdo rozumný hodně dlouho přemýšlel. Myslím, že se tomu říká územní plán. Už by si s tím měl ten někdo pohnout. Dokud budeme mít jen ten starý bezcenný papír, budou tu vznikat další zrůdičky. Pořád jsme totiž myš a nad námi krouží dravci. A když tu dole nemáme žádná opravdu aktuální pravidla, navzdory našemu pištění se na nás příště z výšky snese třeba obří logistické centrum. A postaví nám ho třeba hned vedle radnice.

Jan Procházka (prochazka@olomouc.cz)

Zastínit chrámy moderními paláci? Ať rozhodne referendum

Ano, město je živý organismus a vyvíjí se. Ano, moderní architektura do něj určitě patří. Ano, po gotice přišla renesance, po ní baroko a tak dál, až do dnešní žhavé současnosti. Ano, dělat z Olomouce mrtvý a nehybný skanzen by byla velká chyba.
Všechny výše uvedené výroky (chcete-li "pravdy", i když s tímto slovem se snažím zacházet víc než opatrně) velmi rád podepíšu. Jenže když přijde řeč na vysokánské budovy stavěné blízko olomouckého centra, mám s tím přece jen problém. Olomouc totiž není a nikdy nebude New York, i kdyby zde vzniklo těch mrakoškrábů kdovíkolik. Unikátnost a hodnota našeho města spočívá v něčem úplně jiném. Návštěvníci sem rádi jezdí a Olomouc obdivují pro jeho ducha, atmosféru a krásu, kterou tvořila dávná staletí. Pokud to všechno budeme chtít vylepšovat třeba právě elegantními výškovými budovami, můžeme sice něco získat, ale také možná úplně všechno ztratit.
Vývoj člověk nezastaví a je jasné, že z gotických chrámů ani barokních kašen se nové obchody, byty či kanceláře dělat nebudou. Lidé někde musejí žít a pracovat. Proč by to ale nutně mělo být zrovna v padesátém patře skleněné věže, která s arogancí naší moderní doby udělá z kopulí nedalekého chrámu svatého Michala trapnou přízemní zemljanku? Něco podobného jsem viděl už například v řecké Soluni, kde se druhdy vznosné byzantské chrámy ztrácejí v mnohapatrové činžovní zástavbě oddělené od historického skvostu jen úzkou (a patřičně přeautomobilovanou) uličkou.
Chtějí-li současní architekti demonstrovat svou dovednost a movití investoři hnát své ego až do nebes, určitě by našli města, k nimž dějiny nebyly tak štědré. Věřím, že takový Havířov či Orlová-Lutyně (nic proti nim a jejich obyvatelům) by svou mrakodrapí čtvrť jistě patřičně ocenily a vystavily na odiv. K Olomouci by však měli být projektanti přece jen pokornější.
Anebo snad ne? Máte na to jiný názor? Když o této věci přemýšlím, čím dál víc se kloním k tomu, že otázka pokračování výstavby výškových budov na území našeho města by byla ideální pro místní referendum. Takové, jaké často používají v podobných případech občané vyspělých švýcarských kantonů. Ať se na mě totiž majitelé lukrativních pozemků a byznysmeni v nemovitostech nezlobí, ale i přes výsostná práva soukromého vlastnictví vnímám po staletí formovaný duch hanácké metropole jako něco, co patří nám všem, kdo na tomto krásném kousku planety žijeme. A o čem bychom měli mít možnost rozhodnout společně.

Adam Fritscher (fritscher@olomouc.cz)