Fascinací střelnými zbraněmi jsem trpěl pouze kdysi jako malý kluk. S oblibou jsem potěžkával dědovu služební pistoli a dokonce jsem neúspěšně zkoušel sportovní střelbu. Od té doby dlouho nic. Až v posledních dnech začínám vážně uvažovat nad tím, že si pořídím zbrojní průkaz.

Své právo na rychlý průjezd ulicí si chtěl nedávno prosadit spěchající muž, jehož vůz zablokovala stojící sanitka. Nic nedbal toho, že záchranáři zrovna oživovali pacienta, jednoduše sedl za volant sanitky a pokusil se nepohodlnou překážku odstranit z cesty. Přece nebude kvůli takové prkotině čekat.
Nezadatelné právo na svobodný šluk chtěl zase upírat opilému cestujícímu řidič městského autobusu. S bezohledným pasažérem se dostal do potyčky, během níž mu pokuřující ožrala uštědřil několik surových ran. Šofér pravděpodobně na jejich následky zemřel.
První případ se odehrál v Karlových Varech, druhý v Praze. Že je to daleko od naší poklidné hanácké metropole? Tak tady jsou dvě vcelku čerstvé olomoucké události:
Na osaměle jdoucí dvaaosmdesátiletou paní si zhruba před měsícem počíhal osmnáctiletý mladík. Zalíbila se mu její kabelka, v níž tušil bohatou kořist. Bábinka se však nedala a o své vlastnictví srdnatě bojovala. To se lupiči nelíbilo a jal se nebohou paní smýkat po zemi, než tašku konečně pustila. Výsledek v podobě peněz a věcí celkem za dvě tisícovky mu stál zřejmě za riziko, že stařence vážně ublíží.
Osmiletý hoch přecházel předpisově na zelenou po zebře silnici, když do něj náhle vrazilo odbočující auto. Vše dopadlo naštěstí ještě vcelku dobře, chlapec z nehody vyvázl "pouze" s lehkým zraněním. To už se ale mladý řidič černého bavoráku dozvěděl tak leda z černé kroniky v novinách. Svůj problém totiž vyřešil prostě tím, že z místa havárie ujel.
Moralizovat tady o lidské bezohlednosti by bylo asi nošením dříví do lesa. Žijeme zkrátka v době, kdy jediným cílem je vlastní úspěch a prospěch. V době, jež jako hrdiny oslavuje podnikavce, kteří pomocí díry v předpisech někoho (nejlépe stát) pořádně oškubali, a jako mediální modly nabízí silikonové dobyvatelky cizích kont. Cena - samozřejmě ta, kterou za naše vítězství zaplatí někdo jiný - se jaksi nepočítá.
Kdysi na americkém Divokém západě nosil prakticky každý u sebe zbraň. Možná částečně i kvůli módě, především však pro tíživé vědomí, že právo je daleko a na ohledy bližních není možno spoléhat. Kdo chce žít a něco mít, musí si své místo na slunci zkrátka vystřílet. Brzy třeba o takových časech nebudeme pouze číst ve starých ohmataných kovbojkách.
Tak mě napadá: mám dát přednost winchestrovce, nebo raději medvědobijce?