Tak je to tady. Kino Metropol veřejně přiznalo, že se potácí na hraně propasti. Taky ukázalo na viníka - zlý multiplex mu odlákal diváky. To je pravda. Ale má to i další důvody, o kterých se zatím veřejně ani nešušká. Marketing kina se pořád pohybuje někde na začátku devadesátých let; dnešní divák je zvyklý na jiný komfort. A toho se mu v Metropolu jaksi nedostává. A přitom by stačilo udělat jen málo.

Filmoví fanoušci měli kdysi v Olomouci ráj. Ještě před pár lety si mohli vybírat z pestrého jídelníčku několika podniků, které sice fungovaly pod jednou hlavičkou, každý však nabízel něco trochu jiného. Jenže pak se na trhu objevil nepřítel, s jehož mocí se nedalo soupeřit. Multiplex. Tak jako se majitelé večerek děsili supermarketů, i provozovatelé kin se v noci budili hrůzou s tímto slovem na rtech. Kdo zdánlivě vyhrál, byli diváci. Ti dali trojlístku klasických kin sbohem a přesunuli se za popcornem a kolou. Nejprve tím zapíchli kudlu do zad kinu Central, o pár měsíců později dodýchala i Lípa. A jediný zbyvší Metropol musel změnit program, aby se udržel aspoň kousek nad hladinou. Zmizel filmový klub, zmizely lahůdky. Zmizely i premiéry, neboť zlé multiplexové řetězce je uchvátily a do klasických kin je laskavě propouštěly, až když byly beznadějně okoukané. Člověk by čekal, že pan Joukal, ředitel Olomouckých kin, z nichž zbylo už jen jedno, si vybere ze dvou možných logických řešení. Buď zavře i ten poslední z biografů a odebere se do důchodu. A nebo se pustí do donkichotského souboje s mnohem silnějším soupeřem. A vytáhne zbraně, o jakých se nějakému multiplexu ani nesnilo. Kultivovanost, vyvážený program postavený spíše na lahůdkách než spotřebních hitech. Péči o diváka, otrávených obličejů je všude dost. Že vsadí na diváka, který se bude rád vracet. Tak jako si jde sednout do oblíbené hospůdky, kde má svoje místo, se bude vracet na tu svou sedmičku ve dvanácté řadě. A k tomu samozřejmě servis, na který je už dnešní divák zvyklý. Třeba spolehlivě fungující web s možností rezervace lístků. Třeba možnost zaplatit za lístek platební kartou. Věrnostní programy, permanentky... A možná i ten popcorn a nachos s chilli omáčkou, kdyby nebylo zbytí.

Jenže Metropol jako by se nezměnil. Od chvályhodné rekonstrukce, která ho povýšila na moderní kino, už uplynulo hodně vody a za tu dobu svět poskočil. Je více digitální, místy i trojrozměrný a hlavně dravý. A právě dravost je to, co marketingu Olomouckých kin schází nejvíc. Na webu se nedozvíte téměř nic, některé sekce zejí prádnotou (což je jeden z největších internetových zločinů - prokliknutí na prázdnou stránku je v roce 2010 opravdu nehorázná ostuda) a když si chcete na film zajít v létě, dozvíte se, že kino si udělalo prázdniny. Zajděte si do multiplexu, jako by nás vybízel sám provozovatel.

Jeden ze spotů, kterým kino Metropol láká diváky.

Radnice nechce nechat kino zemřít. Chvályhodné. Taky by mě to mrzelo, přes všechny výhrady do něj pořád chodím rád. Možná by však společnosti Olomoucká kina slušel nějaký mladý dravý poradce. Pár projekcí ve Smetanových sadech ani hloupoučký spot na YouTube biograf nezachrání. Metropol se musí smířit se svou rolí alternativního podniku. Ve městě plném intelektuálů si své diváky určitě najde a vůbec nemusí být ve 3D. Zatím však jen vymetá, co po multiplexech zbyde. Takhle určitě nepřežije.