Mezi letošními CD novinkami vydanými Radioservisem, tentokrát ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, se objevují Přeludya Jana Vičara jako velmi netradiční a hudebně podnětná nabídka pro náročné posluchače.

Autor není neznámý, vzhledem ke svému zaměření a hudební orientaci však nepatří k osobnostem popularitou pronásledovaným. Letošní šedesátník prošel studiem na konzervatoři, vysokoškolským studiem univerzitním a specializovaným studiem na JAMU a AMU. Je muzikolog a skladatel – poučený vědec i respektovaný umělec, navíc hudební publicista. Vydané CD obsahuje Vičarových pět skladeb z let 1994 až 2007: Pocta hudcům (2006), Přeludya (2000), Musika de canzonetta (2003), Poučení Šuruppakovo (1994) a Uspávanky (2007).
První skladbu s příznaky folklorního vlivu interpretují Roman Patočka (housle) a Petr Nouzovský (violoncello). Skladatel dílo vytvořil za svého pobytu v Birminghamu a s velkým citem se v něm soustředil na evokaci motivů z Oravy. Melodická skladba je rozložena mezi nástroje a dokládá autorovu schopnost analyzovat inspirační zdroj.
Přeludya jsou cyklem dvanácti dvou až čtyřminutových klavírních skladeb. S výjimkou desáté, kterou interpretuje sám skladatel, všechny ostatní nastudoval Daniel Wiesner. Názvy naznačují inspirační zdroj, což umožňuje posluchači snadnější orientaci, popřípadě jeho hledání, vybavování. Drobnost skladeb se jeví jako přednost.
Charakter muzikální hravosti udržuje posluchačův zájem i při vnímání skladby Musica da canzonetta pro violu a kontrabas. Už nástrojová výlučnost je úsměvná; tím snadněji je takové zaměření skladby přijímáno posluchačem. Technickou náročnost posiluje i dojem, že oba nástroje imitují prolínající se dialog.
Poučení Šuruppakovo má sice prokazatelný obsah (s nadčasovým morálním akcentem), posluchače však zaujme především evokací starobylosti zdůrazněné propojením harfy a altového sóla v podání harfenistky Kateřiny Englichové a altistky Jany Tetourové. Skladbou je podtrženo Vičarovo nalézání námětů napříč mnohatisícovou kulturní minulostí.
Závěrečnými Uspávánkami je posluchač vrácen do sféry české hudební lidové kultury, kde při poslechu Vičarova CD začínal. Uspávánky jsou opět komponovány svébytně, a tak i nastudovány Petrem Valáškem na basový klarinet a s klavírním přednesem Daniela Wiesnera.
Přeludya Jana Vičara hudebně orientované publikum rozhodně nezklamou.